mluvit

Czech

Alternative forms

• mluviti (archaic)

Etymology

Inherited from Old Czech mluviti, from Proto-Slavic *mъlviti. Modern cognates include Polish mówić, Ukrainian мовити (movyty).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmluvɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

mluvit impf

1. to speak

   Potřebuji s tebou mluvit. ― I need to talk to you.

2. to butt in [with do (+ genitive)]

   Prosím tě, do toho nemluv! ― Please stay out of this!

Conjugation

Conjugation

Infinitive	mluvit, mluviti	Active adjective	mluvící
Verbal noun	mluvení	Passive adjective	mluvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	mluvím	mluvíme	—	mluvme
2nd person	mluvíš	mluvíte	mluv	mluvte
3rd person	mluví	mluví	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mluvit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	mluvil	mluvili	mluven	mluveni
masculine inanimate		mluvily		mluveny
feminine	mluvila		mluvena
neuter	mluvilo	mluvila	mluveno	mluvena

Transgressives	present	past
masculine singular	mluvě	—
feminine + neuter singular	mluvíc	—
plural	mluvíce	—

Antonyms

• mlčet
• nemluvit

Derived terms

verbs

• domluvit pf, domlouvat impf
• namluvit pf, namlouvat impf
• omluvit pf, omlouvat impf
• pomluvit pf, pomlouvat impf
• přemluvit pf, přemlouvat impf
• rozmluvit pf, rozmlouvat impf
• smluvit pf, smlouvat impf
• umluvit pf, umlouvat impf
• vymluvit pf, vymlouvat impf
• zamluvit pf, zamlouvat impf
• zmluvit pf, zmlouvat impf

 

Related terms

• málomluvný m
• mluva f
• mluvčí m
• mluvka m
• námluvy f pl
• smlouva f
• úmluva f
• výmluva f
• výmluvný m

 

Further reading

• “mluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “mluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “mluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)