kalich

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kalich, kelich, from Middle High German kelich (German Kelch).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkalɪx]

Noun

kalich m inan

1. (botany) calyx
2. (anatomy) major calyx
3. chalice, goblet
4. (figurative) cup; something that is to be endured or received

   vypít kalich hořkosti až do dna ― (please add an English translation of this usage example)

Declension

Declension of kalich (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	kalich	kalichy
genitive	kalicha, kalichu	kalichů
dative	kalichu	kalichům
accusative	kalich	kalichy
vocative	kalichu	kalichy
locative	kalichu	kališích
instrumental	kalichem	kalichy

Derived terms

• kalíšek m

 

Further reading

• “kalich”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kalich”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kalich”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Old Czech

Alternative forms

• kelich

Etymology

Borrowed from Middle High German kelich (German Kelch).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkalix/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkalix/

Noun

kalich m inan

1. chalice, goblet

Declension

Declension of kalich (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	kalich	kalichy	kališi, kalichové
genitive	kalicha, kalichu	kalichú	kalichóv
dative	kalichu	kalichoma	kalichóm
accusative	kalich	kalichy	kalichy
vocative	kališe	kalichy	kališi, kalichové
locative	kališě, kalichu	kalichú	kališiech
instrumental	kalichem	kalichoma	kalichy

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: kalich

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “kalich”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění