haněti

Old Czech

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɣaɲi̯ɛci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈɦaɲɛci/

Verb

haněti impf

1. Alternative form of haniti

Conjugation

Conjugation of haněti (class V)

infinitive	supine	verbal noun
haněti	haňat	haněnie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	haněju	hanievě (-va)	haniem (-me/-my)	–	hanějvě (-va)	hanějme (-my)
2nd person	hanieš	hanieta	haniete	haněj	hanějta	hanějte
3rd person	hanie	hanieta	hanějú	haněj	hanějta	hanějte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	haněch	haněchově (-va)	haněchom (-me/-my)	haniech	haniechově (-va)	haniechom (-me/-my)
2nd person	haně	haněsta (-šta)	haněste (-šte)	hanieše	haniešta (-sta)	haniešte (-ste)
3rd person	haně	haněsta (-šta)	haněchu	hanieše	haniešta (-sta)	haniechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	haňal	haňala	haněli	haňán	haňána	haněni
Feminine	haňala	haněle	haňaly	haňána	haněně	haňány
Neuter	haňalo	haněle	haňala	haňáno	haněně	haňána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	hanějě	hanějúce		haňav	haněvše
Feminine	hanějúci			haněvši
Neuter	hanějě, hanějúci			haňav, haněvši

Note: This table shows the most common forms of haněti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “haněti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění