Vladimír Hopka

Vladimír Hopka
Osobní údaje
Datum narození	25. března 1937 (87 let)
Místo narození	Skároš Československo Československo
Stát	Československo
Výška	198 cm
Přezdívka	Vlado, Harry
Sportovní údaje
Klub	Sokol NV Bratislava (1950-52) DSO Slovan Bratislava ÚNV (1952-54) DSO Slávia Bratislava VŠ (1954-56) TJ Slávia Bratislava VŠ (1957-63) TJ Slávia UK Bratislava (1963-66)
Trenéři	otec Szabó (zač.) Otokar Urban (Slavia UK) Eva Hopková (Slavia UK) Zdeněk Jelínek (repr.)
Disciplína	plavání, vodní pólo
Pref. plavecký styl	motýlek, kraul
Účast na LOH	bez účasti
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Hopka (rod. Ugróczi) (25. března 1937, Skároš) je bývalý československý a slovenský sportovní plavec a vodní pólista.

Sportovní kariéra

Narodil se do rodiny slovenského pohraničníka jako Vladimír Ugróczi. Rodina však záhy přijala příjmení jeho dědy Hopka. Dětství strávil v Záhorské Vsi na německo(raukousko)-slovenské hranici. Jelikož Záhorská Ves byla u řeky, naučil se již v útlém věku plavat v řece Moravě. V roce 1950 se s rodinou přestěhoval do Bratislavy pár metrů od lázní Grössling. V začátcích se rozhodoval mezi vodním pólem a plaváním. Závodně začal plavat v roce 1954 na v univerzitním sportovním oddíle Slavia VŠ(UK) pod vedením Oto Urbana. Vodní pólo pod trenérem Edo Szombathem.

Pro plávání se definitivně rozhodl v roce 1957 po olympijských hrách v Melbourne. Specializoval se na plaveckou techniku motýlek, u které bylo v roce 1954 pravidly povoleno charakteristické vlnění. V rozhodování pro plaveckou dráhu hrál roli i nový intervalový tréninkový systém, který mu přišel zajímavější než původní – dřív se jen plavalo, plavalo a plavalo. V roce 1961 popsal pro týdeník Stadion svůj tréninkový plán pro přípravu na olympijskou sezónu 1960: "V přípravném období střídám od pondělí až do soboty obden běh s činkou. V neděli odpočívám. Po běhu a před činkami uvolněně plavu. V hlavním závodním období přichází na pořad dvoufázový trénink. Ráno si dám na rozplavání asi 800 m všemi způsoby, pak si zacvičím různé cviky na posílení rukou a nohou, případně přidám dýchací cvičení. Doplavání asi 2000-2500 m. Všechno dohromady zabere tak 2 h. Po kratším odpočinku následuje cvičení na suchu s expandéry, medicinbalem a gymnastickými cviky pro břišní svaly. Po odpoledním odpočinku mám sprinterský trénink. K rozplavání mi stačí 400 m. Po ní intervalově 16× až 30× 50 m naplno s 30 sekundovým vydýcháním nebo 8× až 10× sprint na 100 m, někdy i 5× po sobě v plném tempu 200 m. Poté ještě kombinuju pod vedením trenéra různé vzdálenosti a časové intervaly. Nakonec na doplavání 200 až 400 m." V tréninku mu jako sparingpartner pomáhal jeho mladší bratr Fero a jeho původem české manželka Eva (roz. Králová)

Jeho urostlá postava a styl plavání byl po bazénech pověstný, svého času se nesla legenda "zasáhne-li tě Hopkova paže při motýlku, příbuzní mohou hledat v telefonním seznamu číslo pohřebního ústavu". Plaval kratší tratě na 50 a 100 m, kdežto na velkých závodech v 50 m bazénu se plaval pouze dlouhý motýlek na 200 m. Ten kvůli své tělesné konstituci kondičně nezvládal – po 150 m mu ztuhla ramena a byl rád, že doplaval do cíle. V roce 1960 nesplnil nominační kritéria pro start na olympijských hrách v Římě. Poslední šanci jak jet do Říma měl s polohovou štafetou 4×100 m, kterou však vedení ČSTV nakonec nenominovalo.

Evropský a světový rekord

11. března 1961 na mezinárodních závodech v kryté hale v Lipsku překonal v 50 m bazénu na 100 m motýlek časem 1:01,2 o šest desetin evropský rekord Itala Fritze Dennerleina. Stal se prvním slovenským držitelem evropského rekordu v plavání. Zároveň se zařadil na dělené 8. místo světových tabulek. Držitelem světového rekordu byl v březnu 1961 Američan Lance Larson časem 58,7 s. Evropský rekord nebyl dílem náhody, ale do Lipska šel s cílem rekord pokořit – v Československu tehdy nebyl v provozu krytý bazén s 50 m dráhou. První pokus o překonání rekordu 9. března v Lipsku mu nevyšel. Časem 1:02,0 zaostal za rekordem o dvě desetiny.

28. ledna 1962 na mezinárodních závodech v kryté hale v Brémách zaplaval nejlepší evropský čas v 25 m bazénu na 100 m motýlek časem 1:00,3. Mezinárodní plavecká federace resp. Evropská plavecká federace (LEN) v roce 1961 neuznávali od roku 1957 světové a evropské rekordy zaplavané v jiném než 50 m bazénu. Později koncem 80. let, když začalo oficiálně plavat v mezinárodním měřítku i v 25 m bazénu se zpětně dohledávaly nejlepší časy na jednotlivých tratích. Zjistilo se, že Hopkův čas z ledna 1962 byl tehdy světovým rekordem.

V roce 1962 startoval v srpnu na mistrovství Evropy ve východoněmeckém Lipsku, v místě kde před rokem a půl překonal evropský rekord a jehož byl stále platným držitelem. Do Lipska cestoval v prvé řadě jako člen štafety na 4×100 m volný způsob a polohové štafety. Zúčastnil se i závodu na 200 m motýlek, ale z 24 startujících skončil předposlední. S polohovou štafetou obsadil ve finále 6. místo a se štafetou volným způsobem skončil na 8. místě. Pár dní po mistrovství Evropy překonal jeho evropský rekord na 100 m motýlek o dvě desetiny Maďar József Gulrich.

Od roku 1963 však u něho nastala stagnace a pokles výkonnosti. V pořadu České televize "Sportovní legendy uvedl, že se dnešními slovy cítil jako sportovec vyhořelý. Ke všemu dokončoval studium vysoké školy – vystudoval strojírenskou fakultu SVŠT (dnešní STU) se specializací na chemické stroje. Na podzim 1963 nastoupil povinnou roční vojenskou službu a vypustil přípravu na olympijské hry v Tokiu, kde stále ještě nebyla zařazena jeho hlavní trať 100 m motýlkem. V roce 1965 se krátce k závodnímu plavání vrátil jako člen oddílové štafety Slávie UK.

Po skončení sportovní kariéry pracoval na SVŠT jako odborný asistent. Později jako středoškolský profesor na dopravní, strojní průmyslovce a gymnáziu. U plavání zůstal jako rozhodčí.

Odkazy

Externí odkazy

Vyprávění Vladimíra Hopky na serveru pametnaroda.cz

Portály: Sport | Lidé