Přeskočit na obsah

Ulanfu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ulanfu
Narození23. prosince 1906
Tumed-Tsi
Úmrtí8. prosince 1988 (ve věku 81 let)
Peking
Alma materSunjatsenova univerzita pracujících Číny
High School attached to Minzu University of China
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny (od 1925)
DětiBög
Wu Jie
Yun Shubi
RodičeYun Mingliang
PříbuzníPu Siao-lin (vnučka)
FunkceViceprezident Čínské lidové republiky (1983–1988)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulanfu (mongolsky ᠤᠯᠠᠭᠠᠨᠬᠦᠦ, čínsky pchin-jinem Wūlánfū, znaky zjednodušené 乌兰夫, tradiční 烏蘭夫; 23. prosince 1907 — 8. prosince 1988) byl čínský komunistický revolucionář a politik, od 20. let se podílel na organizaci komunistického hnutí ve Vnitřním Mongolsku a severní Číně, v letech 1947–1966 řídil autonomní oblast Vnitřní Mongolsko, přičemž stál v čele oblastní stranické organizace, vlády i vojenského okruhu. Současně působil i v centrálních úřadech Čínské lidové republiky jako člen ústřední lidové vlády, poté místopředseda vlády a předseda výboru pro záležitosti národností (obojí od 1954), od roku 1956 byl i kandidátem politbyra ÚV KS Číny.

S vypuknutím kulturní revoluce byl roku 1966 svržen ze všech funkcí a úřadů a perzekvován. Roku 1973 byl rehabilitován a postupně získal vysoké postavení ve státě – místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, 1975–1983 a 1988), první místopředsedy celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1978–1983), viceprezident Čínské lidové republiky (1983–1988); i v komunistické straně – vedoucí oddělení jednotné fronty ÚV KS Číny (1976–1982), člen politbyra (1977–1985).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Ulanfu se narodil v Tumedské levé korouhvi nedaleko města Chöch chot v rodině mongolských aristokratů.[1] Základní školu navštěvoval v rodném městě a poté studoval na mongolsko-tibetské škole v Pekingu (1922–1924).[1] Koncem roku 1923 vstoupil do Čínského socialistického svazu mládeže (později přejmenovaného na Komunistický svaz mládeže Číny) s úmyslem stát se komunistickým revolucionářem. V roce 1925 vstoupil do Komunistické strany Číny a byl vyslán na moskevskou Sunjatsenovu univerzitu v Sovětském svazu studovat marxismus.[2]

Po návratu ze studií v roce 1929[2] začal Ulanfu organizovat komunistické mítinky ve Vnitřním Mongolsku a byl jmenován členem západomongolského pracovního výboru KS Číny. Od roku 1931 působil v komunistickém hnutí v Ordosu, od roku 1932 se podílel na protijaponském odporu.[3] Koncem 30. let velel brigádě bojující proti Japoncům.[1] Později se se svou jednotkou přesunul na sever provincie Šen-si kde pokračoval v boji s Japonci jako vedoucí politického oddělení divize Národní revoluční armády (podléhala armádě generála Fu Cuo-iho). Roku 1941 kuomintangská vláda provedla protikomunistické čistky v divizi a Ulanfu proto odešel do Jen-anu, centra komunistického hnutí na severu Číny. Zde pracoval jako vedoucí výboru pro záležitosti národností vlády Pohraniční oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia, od roku 1943 odpovídal za mongolské otázky v oddělení jednotné fronty severozápadního byra ÚV KS Číny. Od roku 1944 řídil vládu pohraniční oblasti Suej-jüan.[3] Roku 1945 byl na VII. sjezdu KS Číny zvolen kandidátem ústředního výboru.[2]

V letech 1945–1947 se podílel na ovládnutí Vnitřního Mongolska komunisty, a v květnu 1947 stanul v čele vlády autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko a jako tajemník vnitromongolského oblastního výboru KS Číny řídil i komunistické organizace Vnitřního Mongolska.[1] Na podzim 1949 se účastnil jednání Čínského lidového politického poradního shromáždění a byl zvolen členem jeho stálého výboru i členem ústřední lidové vlády nově zřízené Čínské lidové republiky.[3] Ve vládě (státní administrativní radě) působil v politickém a právním výboru a ve výboru pro záležitosti národností (místopředseda). Ve Vnitřním Mongolsku zastával vedoucí funkce ve straně (tajemník oblastního výboru, 1947–1966), státní správě (předseda lidové vlády autonomní oblasti, 1947–1955, předseda lidového výboru autonomní oblasti, 1955–1966) i armádě (velitel vnitromongolského vojenského okruhu, 1947–1966). Při reorganizaci státních orgánů po přijetí ústavy roku 1954 se stal místopředsedou vlády (státní rady, znovuzvolen 1959 a 1965) a předsedou výboru pro záležitosti národností (do kulturní revoluce).[1] Při zavedení vojenských hodností roku 1955 obdržel hodnost generálplukovníka.[1] Roku 1956 byl na VIII. sjezdu KS Číny znovuzvolen do ústředního výboru a povýšil na kandidáta politbyra.[1]

Během kulturní revoluce byl obviněn, že Vnitřnímu Mongolsku „vládne jako nezávislý kníže“[1][2] a v červenci 1966 odvolán z funkcí ve Vnitřním Mongolsku severočínským byrem ÚV KS Číny (jehož jednání vedli Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching). Začátkem roku 1967 byl uvězněn,[2]

Roku 1973 byl rehabilitován, téhož roku se na X. sjezdu KS Číny vrátil do ústředního výboru.[3] Začátkem roku 1975 se stal místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (VSLZ, parlamentu, znovuzvolen 1978, do 1983). V květnu 1976 byl jmenován vedoucím oddělení jednotné fronty ÚV KS Číny (do 1982), následujícího roku na XI. sjezdu KS Číny opětovně zvolen do ústředního výboru a vybrán i členem politbyra (znovuzvolen 1982, rezignoval 1985). Roku 1978 kromě funkce v parlamentu převzal i post prvního místopředsedy celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (do 1983). Roku 1983 byl parlamentem zvolen viceprezidentem Čínské lidové republiky.[1]

V září 1985 patřil mezi početnou skupinu starých politiků, kteří v zájmu omlazení vedení strany a státu rezignovali na své funkce, Ulanfu se vzdal místa v ústředním výboru a politbyru.[1] Na jaře 1988 mu skončilo funkční období viceprezidentského úřadu, načež přešel na místo místopředsedy stálého výboru VSLZ. Za několik měsíců zemřel.

Byl dvakrát ženatý, měl celkem osm dětí, čtyři syny a čtyři dcery. Jeho syn Bög vedl vládu Vnitřního Mongolska v letech 1982–1993, následujících deset let vykonával funkci místopředsedy stálého výboru VSLZ. Bögova dcera Pu Siao-lin předsedala vládě Vnitřního Mongolska v letech 2016–2021.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j BARTKE, Wolfgang. Whos who in the Peoples Republic of China. 2. vyd. München: Saur, 1987. Dostupné online. ISBN 3-598-10610-6. S. 449–450. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e GUO, Jian; SONG, Yongyi; ZHOU, Yuan. Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution. Lanham, Maryland: The Scarecrow Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-5461-1, ISBN 0-8108-5461-9. S. 292–293. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d SULLIVAN, Lawrence R. Historical Dictionary of the Chinese Communist Party. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-5381-5724-4. S. 263–264. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Člen vedení Komunistické strany Číny
8. politbyro ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969)
členové politbyra
stálý výbor od září 1956
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Liou Šao-čchi (místopředseda ÚV) • Čou En-laj (místopředseda ÚV) • Ču Te (místopředseda ÚV) • Čchen Jün (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching
od května 1958 i
Lin Piao (místopředseda ÚV)
stálý výbor od srpna 1966
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV) • Čou En-laj • Tchao Ču (do ledna 1967) • Čchen Po-ta • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Kchang Šeng • Liou Šao-čchi (do ledna 1967) • Ču Te • Li Fu-čchun • Čchen Jün
Lin Piao (od května 1958 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) • Lin Po-čchü (zemřel v květnu 1960) • Tung Pi-wu • Pcheng Čen (do května 1966) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Čchen I • Li Fu-čchun (od srpna 1966 člen stálého výboru) • Pcheng Te-chuaj (do srpna 1959) • Liou Po-čcheng • Che Lung (do ledna 1967) • Li Sien-nien
od května 1958 i
Kche Čching-š’ (zemřel v dubnu 1965) • Li Ťing-čchüan (do ledna 1967) • Tchan Čen-lin (do srpna 1967)
od srpna 1966 i
kandidáti politbyra
Ulanfu (do 1966) • Čang Wen-tchien (do srpna 1959) • Lu Ting-i (do května 1966) • Čchen Po-ta (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Kchang Šeng (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Po I-po (do ledna 1967)
od srpna 1966 i
7. politbyro ← • → 9. politbyro
11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
členové politbyra
stálý výbor
Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980)
od prosince 1978 i
Čchen Jün (místopředseda ÚV)
od února 1980 i
Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung
od prosince 1978 i
Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen
od září 1979 i
Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen
kandidáti politbyra
Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi
10. politbyro ← • → 12. politbyro
12. politbyro ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987)
členové politbyra
stálý výbor
Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV do ledna 1987) • Jie Ťien-jing (rezignoval v září 1985) • Teng Siao-pching • Čao C’-jang (úřadující generální tajemník ÚV od ledna 1987) • Li Sien-nien • Čchen Jün
Wan Li • Si Čung-sün • Wang Čen (rezignoval v září 1985) • Wej Kuo-čching (rezignoval v září 1985) • Ulanfu (rezignoval v září 1985) • Fang I • Teng Jing-čchao (rezignovala v září 1985) • Li Te-šeng (rezignoval v září 1985) • Jang Šang-kchun • Jang Te-č’ • Jü Čchiou-li • Sung Žen-čchiung (rezignoval v září 1985) • Čang Tching-fa (rezignoval v září 1985) • Chu Čchiao-mu • Nie Žung-čen (do září 1985) • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien (rezignoval v září 1985) • Pcheng Čen • Liao Čcheng-č’ (zemřel v červnu 1983)
od září 1985 i
kandidáti politbyra
Jao I-lin (od září 1985 člen politbyra) • Čchin Ťi-wej • Čchen Mu-chua
11. politbyro ← • → 13. politbyro
Vedoucí oddělení jednotné fronty ústředního výboru Komunistické strany Číny
vedoucí
Wang Ming (1939–1944) • Pcheng Čen (1944–1946) • Čou En-laj (1946–1948) • Li Wej-chan (1948–1964) • Sü Ping (1964–1966) • neobsazeno (1966–1973) • Liou Jou-fa (1973–1975) • Li Ta-čang (1975–1976) • Ulanfu (1976–1982) • Jang Ťing-žen (1982–1985) • Jen Ming-fu (1985–1990) • Ting Kuan-ken (1990–1992) • Wang Čao-kuo (1992–2002) • Liou Jen-tung (2002–2007) • Tu Čching-lin (2007–2012) • Ling Ťi-chua (2012–2014) • Sun Čchun-lan (2014–2017) • Jou Čchüan (2017–2022) • Š’ Tchaj-feng (2022– )
Oddělení jednotné fronty ÚV (1939–1944) • Oddělení pro práci ve městech ÚV (1944–1948) • Oddělení jednotné fronty ÚV (1948– )
Viceprezidenti Čínské lidové republiky
Ču Te (1954–1959) • Sung Čching-ling (1959–1975) a Tung Pi-wu (1959–1975) • úřad zrušen (1975–1983) • Ulanfu (1983–1988) • Wang Čen (1988–1993) • Žung I-žen (1993–1998) • Chu Ťin-tchao (1998–2003) • Ceng Čching-chung (2003–2008) • Si Ťin-pching (2008–2013) • Li Jüan-čchao (2013–2018) • Wang Čchi-šan (2018–2023) • Chan Čeng (2023– )
Místopředsedové státní rady Čínské lidové republiky
Místopředsedové státní administrativní rady Ústřední lidové vlády (1949–1954)
Čou En-laj I (1949–1954)
Místopředsedové státní rady (1954– )
vláda: Čou En-laj II (1954–1959)
Čou En-laj III (1959–1965)
Čou En-laj IV (1965–1975)
Lin Piao (zemřel 1971) • Čchen Jün (do 1969) • Teng Siao-pching (do 1968, od 1973 zpět v úřadě) • Che Lung (do 1967) • Čchen I (zemřel 1972) • Kche Čching-š’ (zemřel 1965) • Ulanfu (do 1968) • Li Fu-čchun (zemřel 1975) • Li Sien-nien • Tchan Čen-lin • Nie Žung-čen • Po I-po (do 1966) • Lu Ting-i (do 1966) • Luo Žuej-čching (do 1966) • Tchao Ču (do 1967) • Sie Fu-č’ (zemřel 1972)
Čou a Chua (1975–1978)
Teng Siao-pching (do 1976, od 1977 zpět v úřadě) • Čang Čchun-čchiao (do 1976) • Li Sien-nien • Čchen Si-lien • Ťi Teng-kchuej • Chua Kuo-feng (od 1976 předseda státní rady) • Čchen Jung-kuej • Wu Kuej-sien (do 1977) • Wang Čen • Jü Čchiou-li • Ku Mu • Sun Ťien
Chua a Čao (1978–1983)
od 1978
Teng Siao-pching (do 1980) • Li Sien-nien (do 1980) • Sü Siang-čchien (do 1980) • Ťi Teng-kchuej (do 1980) • Jü Čchiou-li • Čchen Si-lien (do 1980) • Keng Piao • Čchen Jung-kuej (do 1980) • Fang I • Wang Čen (do 1980) • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Wang Žen-čung (1978–1980) • Čchen Jün (1979–1980) • Po I-po (od 1979) • Jao I-lin (od 1979) • Ťi Pcheng-fej (od 1979) • Čao C’-jang (1980) • Wan Li (od 1980) • Jang Ťing-žen (od 1980) • Čang Aj-pching (od 1980) • Chuang Chua (od 1980)
od 1982
Čao C’-jang II (1983–1988)
Wan Li • Jao I-lin • Li Pcheng (od 1987 úřadující předseda státní rady) • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ (od 1986)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Chuang Ťü (zemřel 2007) • Wu I • Ceng Pchej-jen • Chuej Liang-jü
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
1. volební období (1954–1959)
od 1958 i
2. volební období (1959–1964)
3. volební období (1965–1975)
4. volební období (1975–1978)
od 1976 i
5. volební období (1978–1983)
od 1979 i
od 1980 i
od 1981 i
6. volební období (1983–1988)
od 1986 i
7. volební období (1988–1993)
8. volební období (1993–1998)
9. volební období (1998–2003)
10. volební období (2003–2008)
11. volební období (2008–2013)
12. volební období (2013–2018)
13. volební období (2018–2023)
14. volební období (2023–2028)
Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
1. volební období (1949–1954)
2. volební období (1954–1959)
3. volební období (1959–1965)
4. volební období (1965–1978)
Pcheng Čen, Čchen I (zemřel 1972), Jie Ťien-jing, Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Liou Lan-tchao (do 1968), Sung Žen-čchiung, Sü Ping (zemřel 1972), Kao Čchung-min (zemřel 1971), Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968), Wej Kuo-čching, Teng C’-chuej (zemřel 1972), Li S’-kuang (zemřel 1971), Fu Cuo-i (zemřel 1974), Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974), Sie Ťüe-caj (zemřel 1971), Mao Tun, Li Ču-čchen (zemřel 1968), Pagpalha Geleg Namgjal, Sü Te-cheng, Li Te-čchüan (zemřela 1972), Ma Sü-lun (zemřel 1970)
5. volební období (1978–1983)
od 1979 i
od 1980 i
od 1981 i
Liou Fej (zemřel 1983), Tung Čchi-wu
6. volební období (1983–1988)
od 1984 i
od 1985 i
Chua Luo-keng (zemřel 1985)
od 1986 i
od 1987 i
7. volební období (1988–1993)
od 1989 i
od 1990 i
od 1991 i
8. volební období (1993–1998)
od 1994 i
od 1996 i
9. volební období (1998–2003)
10. volební období (2003–2008)
od 2005 i
11. volební období (2008–2013)
od 2010 i
12. volební období (2013–2018)
od 2017 i
13. volební období (2018–2023)
14. volební období (2023–2028)
Představitelé Vnitřního Mongolska po roce 1949
tajemníci provinčního výboru KS Číny
Ulanfu (1947–1966) • Sie Süe-kung (1966–1967) • Jou Tchaj-čung (1971–1978) • Čou Chuej (1978–1986) • Čang Šu-kuang (1986–1987) • Wang Čchün (1987–1994) • Liou Ming-cu (1994–2001) • Čchu Po (2001–2009) • Chu Čchun-chua (2009–2012) • Wang Ťün (2012–2016) • Li Ťi-cheng (2016–2019) • Š’ Tchaj-feng (2019–2022) • Sun Šao-čcheng (2022– )
předsedové provinčního lidového shromáždění
Jen Mao (1979–1983) • Batubagen (1983–1993) • Wang Čchün (1993–1997) • Liou Ming-cu (1997–2003) • Čchu Po (2003–2010) • Chu Čchun-chua (2010–2013) • Wang Ťün (2013–2017) • Li Ťi-cheng (2017–2019) • Š’ Tchaj-feng (2020–2022) • Sun Šao-čcheng (2023– )
předsedové vlády
Ulanfu (1947–1966) • Tcheng Chaj-čching (1967–1971) • Jou Tchaj-čung (1971–1978) • Kchung Fej (1978–1982) • Bög (1982–1993) • Ölzí (1993–1998) • Jün Pu-lung (1998–2000) • Ojuunčimeg (2000–2003) • Jang Ťing (2003–2008) • Bagatur (2008–2016) • Pu Siao-lin (2016–2021) • Wang Li-sia (2021– )
předsedové provinčního výboru ČLPPS
Jang Č’-lin (1955–1965) • Ulanfu (1965–1966) • Jou Tchaj-čung (1977–1979) • Kchuej Pi (1979–1983) • Š’ Šeng-žung (1983–1993) • Čchien Fen-jung (1993–2001) • Wang Čan (2001–2007) • Čchen Kuang-lin (2007–2011) • Žen Ja-pching (2011–2018) • Li Ťia (2018–2019) • Li Siou-ling (2019–2023) • Čang Jen-kchun (2023– )
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ulanfu&oldid=24168082“