Třída G3
| Třída G3 | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Royal Navy |
| Typ | bitevní křižník |
| Lodě | 4 (plánováno) |
| Osud | stavba zrušena |
| Předchůdce | třída Admiral |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 48 400 t (standardní) 53 909 t (plný)[1] |
| Délka | 260,9 m (max.) |
| Šířka | 32,3 m |
| Ponor | 10,2 m |
| Pohon | 4 parní turbíny, 20 kotlů 4 lodní šrouby 160 000 hp |
| Rychlost | 31–32 uzlů |
| Posádka | 1716 |
| Výzbroj | 9× 406mm kanón (3×3) 16× 152mm kanón (8×2) 6× 120mm kanón (6×1) 32× 40mm kanón (4×8) 2× 622mm torpédomet |
| Pancíř | až 356mm boky 431mm čela věží až 203mm paluba 305mm velitelská věž |
| Letadla | 2× hydroplán |
Třída G3 byla nerealizovaná třída bitevních křižníků britského královského námořnictva z 20. let 20. století. Plánovaná stavba čtyř křižníků byla zrušena na základě Washingtonské konference.[2]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Britskou reakcí na nové kolo námořního zbrojení, které začalo po první světové válce v Japonsku a USA, byl vývoj nových bitevních plavidel. V roce 1920 vzniklo osm projektů bitevních křižníků a šest projektů bitevních lodí. Pro bitevní křižníky byl v únoru 1921 vybrán projekt označený G3 (Pro bitevní lodě byl zvolen koncipovaný projekt N3, lišící se použitím devíti 457mm kanónů, silnějším pancéřováním a nižší rychlostí.).[2] Celkem byla plánována stavba čtyř jednotek této třídy. Objednány byly 26. října 1921 u loděnic William Beardmore and Co., John Brown & Co., Fairfield Shipbuilding and Engineering Co. a Swan Hunter. Už v listopadu 1921 byla zakázka pozastavena.[1] Po podpisu Washingtonské dohody byla stavba tříd G3 a N3 zcela zrušena. Mnoho prvků jejich konstrukce (např. 406mm a 152mm kanóny, nebo soustředění dělových věží na přídi) bylo využito u bitevních lodí třídy Nelson.[2]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Bořní pancéřový pás měl sílu až 356 mm, paluba měla sílu až 203 mm a čela věží 432 mm.[2] Plánovanou hlavní výzbroj tvořilo devět 406mm/45 kanónů BL Mk.I umístěných ve třech třídělových věžích, které byly soustředěny v přední části plavidla.[3] Sekundární výzbroj představovalo šestnáct 152mm kanónů BL Mk.XXII ve dvoudělových věžích.[4] Křižníky měly dále nést šest 120mm kanónů, třicet dva 40mm kanónů a dva 622mm torpédomety. Na palubě se měly nacházet dva hydroplány. Pohonný systém tvořilo dvacet kotlů a čtyři parní turbíny o výkonu 160 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 31–32 uzlů. Plánovaný dosah byl 7000 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c 'G3' type battlecruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 12 s. ISBN 80-206-0357-3.
- ↑ 16"/45 (40.6 cm) Mark I [online]. Navweaps.com [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 6"/50 (15.2 cm) BL Mark XXII [online]. Navweaps.com [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.