Sandžó
| Sandžó | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. února 976 |
| Úmrtí | 5. června 1017 (ve věku 41 let) |
| Pohřben | Kitayama |
| Potomci | Atsuakira-shinnō, Tōshi-naishinnō, Shōshin-nyūdōshinnō, Teishi-naishinnō, Shishi,  Q17502240 a Atsuhiro-shinnō |
| Otec | Reizei |
| Matka | Čóši Fudžiwara |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sandžó (japonsky 三条天皇, Sandžó -tennó), (5. února 976 ─ 5. června 1017) byl šedesátý sedmý císař Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] Vládl od 16. července 1011 do své abdikace 10. března 1016.[3][4]
Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Ijasada[5] či Okisada (居貞親王),[2] případně rovněž Sukesada,[3][pozn. 1] byl druhorozeným synem 63. císaře Reizeie a jeho manželky Čóši Fudžiwary (asi 954─982),[3] jež byla dcerou regenta Kaneie Fudžiwary (929─990). Byl rovněž nevlastním bratrem císaře Kazana, který byl Reizeiovým prvorozeným synem.[5]
Ve starověkém Japonsku existovaly čtyři šlechtické klany ─ Minamoto (源氏), Taira (平氏), Fudžiwara (藤原氏) a Tačibana (橘氏). Klan Minamoto je rovněž znám jako Gendži. Větev Sandžó Gendži (三条源氏) tvoří potomci 67. císaře Sandžóa.
Události za Sandžóova života
[editovat | editovat zdroj]Poté co mu v sedmi letech zemřela matka a jeho otec, klášterní císař Reizei, duševně onemocněl, vychovával ho ve svém sídle dědeček z matčiny strany regent Kaneie Fudžiwara.
Dne 23. srpna 986 byl princ Ijasada jmenován korunním princem a císařovým dědicem. Bylo mu 11 let.[5] Tak se naplnila dohoda, že se dvě pokrevní císařské linie budou v nástupnictví na Chryzantémový trůn střídat, přestože císař Ičidžó byl ve skutečnosti o 4 roky mladší. Princ Ijasada tak získal přezdívku Sakasa-no moke-no kimi neboli Císařský dědic naruby. Den před tím, než císař Kazan oficiálně odstoupil 1. srpna téhož roku z trůnu, usedl na něj jeden z vnuků Kaneie Fudžiwary, princ Kanehito, pozdější 66. císař Ičidžó a po jeho abdikaci další Kaneieův vnuk, princ Ijasada, pozdější 67. císař Sandžó.[4]
Císař Ičidžó odstoupil z Chryzantémového trůnu 16. července 1011 v 25. roce svého panování. Nástupnictví (senso) převzal jeho bratranec princ Ijasada/Okisada. Krátce nato usedl budoucí císař Sandžó na japonský trůn (sokui). Bylo mu v té době 36 let.[3][5][pozn. 2] Krátce nato, 29. srpna, bývalý císař Ičidžó zemřel ve věku 32 let. Následujícího dne obdržel faktický vládce Japonska Mičinaga Fudžiwara mimořádné privilegium, že směl cestovat k císařskému dvoru v dvoukolovém kočáru taženém volským spřežením.[5] Také bývalý císař Reizei, Sandžóův otec, toho roku zemřel. Stalo se tak 28. listopadu. Bylo mu 62 let.[3]
Druhý syn bývalého císaře Ičidžóa, princ Acunaga (敦良親王), byl v roce 1011 oficiálně prohlášen korunním princem. Původně jím sice byl Sandžóův prvorozený syn, princ Acuakira (敦明親王), ale pod nátlakem Mičinagy Fudžiwary byl mladý princ donucen vzdát se svého postavení.[5]
Regent Kaneie Fudžiwara zemřel roku 990 na počátku vlády císaře Ičidžóa. Císařovi tři strýcové, Kaneieovi synové Mičitaka, Mičinaga a Mičikane, za Ijasadu/Okisadu provdali své dcery. Každý z nich se tak snažil získat moc coby děd budoucího císaře a společně usilovali o vyloučení Ijasadových/Okisadových potomků z císařského následnictví, přestože za něj každý z nich provdal svoji dceru. Císař Ičidžó měl později dva syny s Mičinagovou dcerou Šóši, a proto Mičinaga Fudžiwara očekával, že jeho vnuk usedne co nejdříve na Chryzantémový trůn. Mičinaga se za Ičidžóovy vlády stal regentem Japonska a očekával, že si tuto pozici udrží i poté, co na Chryzantémový trůn usedne princ Ijasada/Okisada, pozdější císař Sandžó.[3]
V červenci 1012 se princ Ijasada/Okisada oženil s dcerou regenta Mičinagy Fudžiwary Kenši (妍子, 994–1027).[3]
Počátkem roku 1013 poslal císař obilnou oběť božstvům (kami) 21 hlavních japonských chrámů. Koncem roku pak navštívil svatyni Iwašimizu Hačimangú ve městě Jawata zasvěcenou Hačimanovi a svatyně Kamo v Kjótu. Jeho následovníci pak podle jeho příkladu navštěvovali tyto svatyně každoročně.[3]
Dne 12. března 1014 zničil císařský palác velký požár. Jeho rekonstrukce trvala až do druhé poloviny roku 1015, ale již měsíc nato vyhořel palác opět až do základů.[3]
Počátkem roku 1016 se začal císaři rapidně zhoršovat zrak. Proto 10. března odstoupil po šestiletém panování z trůnu. Bylo mu 40 let. Přijal titul Daidžó tennó pro císaře, který se vzdal trůnu, a stáhl se do soukromí.[5] Téhož dne přijal nástupnictví (‘‘senso’’) jeho bratranec princ Acuhira (敦成親王), druhý syn císaře Ičidžóa. Krátce nato usedl budoucí císař Go-Ičidžó ve svých 9 letech na japonský trůn (‘‘sokui’’).[4]
Dne 27. května 1017 se bývalý císař Sandžó stal buddhistickým knězem. Již 5. června téhož roku však ve 42 letech umírá. Obdržel posmrtné jméno Sandžó-in (三条院) podle paláce, v němž po své abdikaci žil. V období Meidži byl výraz in nahrazen výrazem tennó (císař).[5]
Místo, kde byl císař Sandžó pohřben, je známo.[6] Císař je proto tradičně uctíván v pamětní šintoistické svatyni (misasagi) v Kjótu.[2] Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora stanovil toto místo jako mauzoleum císaře Sandžóa, takže nese formální jméno Kitajama no misasagi.[2]
Mičinaga Fudžiwara udělil Sandžóovu prvorozenému synovi, princi Acuakirovi, titul Ko-ičidžo-in rovnající se postavení odstoupivšího císaře. Přestože žádný ze Sandžóových synů neusedl na císařský trůn, Takahito (尊仁親王), budoucí císař Go-Sandžó, byl synem třetí dcery císaře Sandžóa princezny Teiši, takže jeho krev dál kolovala v císařské pokrevní linii.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Císařský princ Ijasada/Okisada neboli císař Sandžó měl 4 manželky, s nimiž zplodil 7 dětí, 4 syny a 3 dcery.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V dobách před vládou císaře Džomeie byla osobní jména císařů velmi dlouhá a lidé je obecně nepoužívali. Po Džomeiově vládě se počet znaků v každém jméně zmenšil.[5]
- ↑ Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Sanjō na anglické Wikipedii.
- ↑ Imperial Household Agency (Kunaichō): 村上天皇 (62)
- ↑ a b c d Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
- ↑ a b c d e f g h i Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
- ↑ a b c d Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842
- ↑ a b c d e f g h i Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press., 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323
- ↑ Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sandžó na Wikimedia Commons
| Japonští císaři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Ičidžó |
1011–1016 Sandžó |
Nástupce: Go-Ičidžó |
