Přeskočit na obsah

Probus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o římském císaři. O vratislavském knížeti pojednává článek Jindřich IV. Probus.
Probus
Narození9. srpna 232
Sirmium
Úmrtí282 (ve věku 49–50 let)
Sirmium
PotomciHadrián z Nikomédie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Aurelius Probus (19. srpna 232[1] Sirmium, Dolní Panonie – září či říjen 282 tamtéž) byl římský císař vládnoucí v letech 276–282. Moderní historiografie ho pokládá za jednoho z nejschopnějších panovníků ve 3. století, ať už ve vojenském, či správním ohledu.

Původ a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Probus pocházel z rolnické rodiny usazené v okolí Sirmia v dnešním Srbsku. Podle Epitome de Caesaribus se jeho otec jmenoval Dalmatius,[2] podle Historie Augusty Maximus;[3] jméno matky, která prý náležela k významnější rodině, je neznámé. Údaje o Probově příbuzenství s císařem Claudiem Gothikem jsou považovány za fikci.

Do armády vstoupil Probus zřejmě za vlády císaře Valeriana a udělal v ní rychlou kariéru, naposledy ve funkci velitele východních legií (dux Orientis).[4] Přesný průběh jeho vojenské dráhy nelze na základě dnešního stavu poznání zrekonstruovat.

Proklamace za císaře

[editovat | editovat zdroj]

Císařem provolaly Proba syrské legie, patrně ihned poté, co se v létě 276 rozšířila zpráva o násilné smrti císaře Tacita, teprve nedávno zvoleného.[5] Pro poměry ve 3. století bylo typické, že proklamace nedošla všeobecného přijetí a prakticky v téže době si oblékl purpur i nevlastní Tacitův bratr, prefekt pretoriánů Florianus, který při Bosporu bojoval s Góty. Florianus přerušil stíhání již poražených útočníků a nastoupil pochod do nitra Malé Asie, aby se postavil Probovi. Toho sice uznali v Sýrii, Foinikii, Palestině a Egyptě, přesto však nebylo jeho postavení záviděníhodné, neboť většina říše včetně senátu se vyslovila pro jeho soupeře.[6]

V nastalé občanské válce se Probus osvědčil jako dobrý taktik. Podle kronikáře Zosima se s ohledem na převahu Florianových jednotek snažil zápas prodlužovat a nakonec těžil z toho, že nepřátelské legie, většinou naverbované v Evropě, začaly v důsledku horkého místního podnebí trpět nemocemi.[7] V září 276 byl pak Florianus vlastními vojáky v Tarsu zavražděn – cestu k moci měl Probus volnou.

Vláda

[editovat | editovat zdroj]

Své působení v čele říše zahájil Probus velmi energicky. Vydal se po Florianových stopách zpět k Bosporu, rozprášil zbytky gótských oddílů, které dosud sužovaly kraj, a na jaře 277 dospěl do svého rodiště Sirmia na Balkáně.[8] V té době již zcela jistě plánoval výpravu na západ, k Rýnu, neboť Frankové a Alamani vážně ohrožovali galské provincie. Do Lugduna dorazil pravděpodobně koncem srpna.

Válka s germánskými kmeny se protáhla až do roku 278 a jejím výsledkem bylo obnovení stability v celém galském prostoru. Podle Historie Augusty prý zahynulo 400 000 nepřátel,[9] silně přehnané číslo, které ale dokazuje, jak výrazné římské vítězství bylo. Na jaře 278 se Probus odebral do Raetie, aby i na dunajské hranici obnovil mír a pořádek.

Při tažení Raetií vystoupil Probus proti Alamanům, Burgundům a Vandalům, uštědřil jim rozhodnou porážku a zajal jednoho z jejich náčelníků jménem Igillus.[10] Pak pokračoval v pochodu do Ilyrika, kde se střetl se Sarmaty, a odtud dále do Thrákie, ohrožované Góty. Do léta 279 se mu podařilo neklidnou oblast natolik pacifikovat, že mohl poprvé během své vlády odejít na delší čas do Říma.[11]

Bez účasti císaře byla roku 278 potlačena vzpoura v Lykii a Pamfýlii, vedená jakýmsi Lydiem, při níž vyslané vojsko delší čas obléhalo město Kremna v Pisidii, kam se rebelové uchýlili. Obsáhlou zprávu kronikáře Zosima[12] o tomto povstání potvrdily archeologické vykopávky v Kremně a jejím okolí, které probíhaly v letech 1985–1987.[13] Rovněž místními veliteli byly zlikvidovány snahy Blemmyů podnikat kořistné výpravy do Egypta a město Ptolemais, jehož obyvatelé se s útočníky spojili, padlo zpět do římských rukou.

O pohraničních potyčkách s Persií v roce 279 a následném uzavření míru[14] někteří badatelé pochybují, faktem však zůstává, že Probus užíval vedle vítězných příjmení Gothicus maximus a Germanicus maximus i příjmení Persicus maximus (velký vítěz nad Peršany).[15] Podrobnosti však nejsou známy.

Pokusy o uzurpaci

[editovat | editovat zdroj]

V roce 280 se zdálo, že je Probus na vrcholu moci. Nepodařilo se mu sice zastavit hrozivou inflaci a nepřistoupil ani k zasádnějším reformám v oblasti správy či vojenství, ale zvítězil nad většinou vnějších nepřátel a úspěšně ukončil vnitřní rozbroje, jež otřásaly říší. Přesto byl klid pouze zdánlivý, neboť v letech 280–281 došlo na několika místech impéria k pokusu Probovu vládu svrhnout a tyto snahy, ačkoli byly potlačeny, císařovo postavení zřetelně oslabily.

Z pramenů není jasná přesná chronologie událostí, první revolta však patrně propukla v Británii, kde ji vedl místní správce, a další, Proculova a Bonosova, v Colonii Agrippině – obě udusili lokální činitelé bez přímé účasti císaře. Třetí, Saturninova revolta v Sýrii si vyžádala bezprostřední panovníkův zásah na východě, potom se ale rychle zhroutila a Saturninus byl zabit.[16] Koncem roku 281 v říši opět zavládl klid a Probus se vrátil do Říma, aby zde oslavil triumf za svá vítězství nad Germány a Blemmyi.

Probův pád

[editovat | editovat zdroj]

V roce 282 se Probus přesunul do Panonie, pravděpodobně proto, že se rozhodl zakročit proti některému ze zadunajských etnik.[17] V mezidobí, než se shromáždily dostatečné síly, využíval vojáky k hloubení kanálů a odvodňovacím pracím v okolí Sirmia – tato nepopulární činnost nepochybně snížila jeho oblibu u armády.[18] V srpnu či v září 282 pak přišla nečekaná zpráva, že legie v Raetii či Noriku provolaly za císaře prefekta pretoriánů Marka Aurelia Cara. Probus vyslal proti vzbouřenci jednotky, které mohl momentálně postrádat, ty ale přešly na Carovu stranu a následně byl císař někde v okolí Sirmia zavražděn.[19] Jeho vláda trvala o něco více než šest let a většina antických autorů ji hodnotí velmi pozitivně. Po převzetí moci Diocletianem byl Probus dodatečně prohlášen za boha (DIVUS PROBUS).

Poznámky a reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Viz CIL I², 255, 270, 301; Malalas XII, 302.
  2. ↑ Epitome de Caesaribus 37, 1.
  3. ↑ Historia Augusta, vita Probi 3, 2.
  4. ↑ Tento údaj Historie Augusty (vita Probi 7, 2–4) bývá často zpochybňován, Zosimos (I, 64, 1) a Zonaras (XII, 29) však naznačují, že by mohl odpovídat realitě. Gerald Kreucher, Der Kaiser Marcus Aurelius Probus und seine Zeit, Stuttgart 2003, s. 97–98, 101–102, se spíše kloní k názoru, že Probus byl jen místodržitelem jedné z východních provincií.
  5. ↑ Gerald Kreucher, Der Kaiser Marcus Aurelius Probus, s. 126.
  6. ↑ Zosimos I, 64, 1.
  7. ↑ Zosimos I, 64, 2.
  8. ↑ Probův pobyt v Sirmiu je doložen k 5. květnu 277. Viz Codex Iustinianus 8, 55, 2.
  9. ↑ Historia Augusta, vita Probi 13, 7.
  10. ↑ Zosimos I, 68.
  11. ↑ Gerald Kreucher, Der Kaiser Marcus Aurelius Probus, s. 145–150.
  12. ↑ Zosimos I, 69–70.
  13. ↑ Zjištěny byly stopy po ostřelování hradeb obléhacími stroji a pozice římských vojsk před městem. Viz Gerald Kreucher, Der Kaiser Marcus Aurelius Probus, s. 151–152.
  14. ↑ Historia Augusta, vita Probi 17, 4–18, 1.
  15. ↑ Toto příjmení se dochovalo na egyptských papyrech. Viz Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 254.
  16. ↑ O vzpouře v Británii a Saturninově revoltě v Sýrii nejpodrobněji refereruje Zosimos (I, 66), o událostech v Porýní (Bonosus a Proculus) podávají zprávu Eutropius (9, 17), Aurelius Victor (37, 3), Epitome de Caesaribus (37, 2) a Orosius (VII, 24, 3). Životopisy Saturnina, Procula a Bonosa v Historii Augustě (Q 7–15) jsou fiktivní.
  17. ↑ Údaj Historie Augusty (vita Probi 20, 1), že Probus připravoval válku s Peršany, je dnes obecně odmítán.
  18. ↑ Aurelius Victor 37, 4.
  19. ↑ Zosimos I, 71, 3.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9. 
  • ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. 280 s. ISBN 80-7021-386-8. 
  • GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X. 
  • KREUCHER, Gerald. Der Kaiser Marcus Aurelius Probus und seine Zeit. Stuttgart: Franz Steiner Verlag, 2003. 298 s. Dostupné online. ISBN 3-515-08382-0. (německy) 
  • ZOSIMOS. Stesky posledního Římana. Praha: Odeon, 1983. 303 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Florianus 		Znak z doby nástupu Římský císař
276–282 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Carus
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Probus&oldid=22972734“