Přeskočit na obsah

Petr Vopěnka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. RNDr. Petr Vopěnka, DrSc.
Petr Vopěnka
Petr Vopěnka
ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR (v rámci federace)
Ve funkci:
29. června 1990 – 2. července 1992
Předseda vládyPetr Pithart
PředchůdceMilan Adam
NástupcePetr Piťha
Narození16. května 1935 nebo 16. března 1935
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. března 2015
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnostčeská
ChoťHelena Vopěnková
DětiMartin Vopěnka
Alma materUniverzita Karlova v Praze
ZaměstnáníMatematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy
Západočeská univerzita v Plzni
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz II. stupeň (1998)
CommonsPetr Vopěnka
známý díky: Alternativní teorie množin, Vopěnkův princip
významné dílo: Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Vopěnka (16. května 1935, Praha – 20. března 2015, Praha) byl český matematik a filozof. V matematice přispěl zejména svojí prací v oboru teorie množin. Je zakladatelem takzvané alternativní teorie množin a jeho jméno nese několik matematických vět a objektů.[1][2] V letech 1990–1992 byl ministrem školství.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1935 v Praze. Oba jeho rodiče byli středoškolskými učiteli matematiky. Studoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou[3] a poté na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde byl posledním diplomantem významného českého matematika Eduarda Čecha.[2]

Po dokončení studia získal zaměstnání na téže fakultě, v roce 1965 byl jmenován docentem,[3] a v roce 1967 doktorem věd.[3]

Mezi lety 1966 a 1969 byl proděkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry matematické logiky. V roce 1968 schválila vědecká rada Univerzity Karlovy jeho jmenování profesorem,[3] ale kvůli politické situaci k němu došlo až v roce 1990.[3]

V sedmdesátých letech založil a společně se svými studenty rozvinul alternativní teorii množin (alternativní vůči klasické Cantorově teorii).[2]

V osmdesátých letech se začal zabývat filosofickými a historickými otázkami matematiky, ve kterých nejde o běžné pojetí historie, ale spíše o ukazování vůdčích myšlenek určitého období a promýšlení jejich odkazu do doby současné.[2] Pozornost P. Vopěnky se zaměřovala zejména na geometrii a počátky teorie množin, zvláště na odkaz B. Bolzana. Jeho filozofické dílo se věnuje filozofickým otázkám vědy, obzvláště matematiky, a je výrazně ovlivněno Husserlovou fenomenologií.[2] V roce 1983 založil na matematicko-fyzikální fakultě veřejný filosofický seminář, na nějž zval k přednáškám myslitele, kteří v té době jinde svobodně přednášet nemohli (Z. Neubauer, R. Palouš, P. Rezek nebo S. Sousedlík), a proto byl prostřednictvím studentů-agentů sledován Státní bezpečností.[2] V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence.

V roce 1990 byl jmenován prorektorem Univerzity Karlovy[3] a v letech 1990–1992 působil jako ministr školství. V letech 1992–2000 byl vedoucím katedry matematické logiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.[3] V roce 2000 se stal emeritním profesorem Univerzity Karlovy.

Od roku 2003 působil na Katedře filozofie Fakulty filozofické a ve Výzkumném centru Nové technologie Západočeské univerzity v Plzni, kde se věnoval překladům historicky významných matematických textů (například Eukleida nebo Al-Chvárizmího) do češtiny a filosofickému pozadí alternativní teorie množin. Pracoval na nové teorii množin a jejím dopadu na infinitesimální počet.

Jeho úzkým spolupracovníkem byl Jiří Fiala.

V roce 2006 byl natočen jeho filmový portrét Úmysl obohatit holý mechanistický svět a v roce 2010 natočila Česká televize pořad Vzkaz Petra Vopěnky.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Analytická geometrie, SPN Praha, 1964.
  • Úvod do axiomatické teorie množin (spoluautoři J. Blažek a B. Kussová), SPN Praha, 1972.
  • The Theory of Semisets (spoluautor P. Hájek), Academia Praha, North-Holland Publ. Co. Amsterdam,1972.
  • Množiny a přirozená čísla (spoluautoři J. Blažek a B. Kussová), SPN Praha, 1977.
  • Mathematics in the Alternative Set Theory, Teubner Texte, Leipzig, 1979, ruský překlad Mir, 1983.
  • Úvod do matematiky v alternativnej teórii množin, Alfa Bratislava ,1989.
  • Rozpravy s geometrií, Panorama, 1989.
  • Druhé rozpravy s geometrií, Fokus a Práh, 1991.
  • Ministrem ve vládě národní oběti, KDS, 1992.
  • Geometrizace reálného světa (Třetí rozpravy s geometrií), Matfyzpress Praha, 1995.
  • Otevření neeuklidovských geometrických světů (Čtvrté rozpravy s geometrií), Vesmír Praha, 1995.
  • Analytická geometrie druhé generace, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1998.
  • Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci. Souborné vydání Rozprav s geometrií, Práh, 2000.
  • Meditace o základech vědy, Práh, 2001.
  • Trýznivé tajemství, Práh, 2003.
  • Vyprávění o kráse novobarokní matematiky. Souborné vydání Rozprav o teorii množin, Práh, 2004.
  • Horizonty nekonečna. Matematický pohled na svět, Moraviapress, 2004.
  • Pojednání o jevech povstávajících na množstvích, OPS, 2008, ISBN 978-80-87269-00-8, 2. vydání 2009 ISBN 978-80-87269-02-2
  • Al-Chvárizmí: Aritmetický a algebraický traktát, překlad P. Bogan, komentáře P. Vopěnka, OPS,2008.
  • Eukleidés: Základy. Knihy I-XII, překlad F. Servít, komentáře P. Vopěnka, OPS a ZČU, 2007 - 2011.
  • K věci: rozhovory s lidmi, kteří mají co říci (spoluautoři M. Knížák, B. Cvek, B. Šípek, V. Kokolia, K. Hvížďala, C. Höschl, Z. Lukeš, J. Šreit, R. Heřman), Karmášek, 2010.
  • Calculus infinitesimalis. Pars prima. Úvod do diferenciálního počtu reálných funkcí jedné proměnné, OPS, 2010, ISBN 978-80-87269-09-1.
  • Calculus infinitesimalis. Pars secunda. Integrál reálné funkce jedné proměnné, ZČU a OPS, 2011, ISBN 978-80-87269-19-0.
  • Úvod do klasické teorie množin, Fragment a ZČU, 2010.
  • Velká iluze matematiky XX. století a nové základy, ZČU a Koniáš, 2011.
  • The Great Illusion of 20th Century Mathematics and Its New Foundations (překlad H. Moraová), ZČU Plzeň, 2012 (preprint budoucího textu).
  • Podivuhodný květ českého baroka. První přednášky o teorii množin, Karolinum 1998, 1. vydání 1998, 2. vydání 2012.
  • Hádání v hospodě, 27 filosofických disputací, Práh, 2013.
  • Příležitostné rozpravy s matematikou, OPS, 2014.
  • Nová infinitní matematika: Prolegomena, Karolinum, 2014.
  • Uvedení do topologie a jejích dějin do roku 1960 (spoluautor Marie Větrovcová), ZČU a Vyšehrad, 2015, 1. vydání; Pavel Mervart, 2015, 2. vydání.
  • Nová infinitní matematika: I. Velká iluze matematiky 20. století, Karolinum, 2015.
  • Nová infinitní matematika: II. Nová teorie množin a polomnožin, Karolinum, 2015.
  • Nová infinitní matematika: III. Reálná čísla a jejich diskretizace, Karolinum, 2015.
  • Nová infinitní matematika: IV. Staronový diferenciální počet, Karolinum, 2015.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KANAMORI, Akihiro. The Higher Infinite - Large Cardinals in Set Theory from Their Beginnings. [s.l.]: Springer ISBN 978-3-540-88866-6. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f SOCHOR, Antonín. Petr Vopěnka (*16. 5. 1935). Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 2000, roč. 45, čís. 2, s. 125–134. Dostupné online. ISSN 0032-2423. 
  3. ↑ a b c d e f g h Petr Vopěnka - životopis. [s.l.]: Vize 97 1 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10.  Archivováno 10. 6. 2015 na Wayback Machine.
  4. ↑ Cena VIZE 97, Laureáti [online]. Vize 97 [cit. 2018-09-02]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ministři školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v rámci federace
Předchůdce:
Milan Adam 		1990–1992
Petr Vopěnka 		Nástupce:
Petr Piťha
Druhá vláda Petra Pitharta
Předseda vlády
Petr Pithart (jmenován 29. června 1990, OF, později OH)
Členové v den jmenování vlády
29. června 1990
Milan Lukeš (místopředseda vlády, OF, později OH) • František Vlasák (místopředseda vlády - demise 31. května 1991, OF, později OH) • Antonín Baudyš (místopředseda vlády, KDU-ČSL) • Karel Špaček (financí, OF, později OH) • Leon Richter (spravedlnost – demise 2. ledna 1992, nestraník, později OH) • Bedřich Moldan (životního prostředí – demise 24. ledna 1991, OF) • Jan Vrba (průmyslu, nestraník, později OH) • Vlasta Štěpová (obchodu a cestovního ruchu, OF, později OH) • Bohumil Kubát (zemědělství a výživa, OF, později ODA) • Petr Vopěnka (školství, mládeže a tělovýchovy, KDS) • Tomáš Hradílek (vnitro – demise 14. listopadu 1990, OF) • Milan Horálek (práce a sociálních věcí, OF) • Martin Bojar (zdravotnictví, nestraník) • Milan Uhde (kultury, OF, později ODS) • Ludvík Motyčka (výstavba a stavebnictví – zrušeno 31. prosince 1990, KDU-ČSL) • Bohumil Tichý (státní kontroly – demise 20. června 1991, HSDMS) • Tomáš Ježek (bez portfeje; správy národního majetku a privatizace, OF, později ODA) • Karel Dyba (bez portfeje; hospodářskou politiku a rozvoj, OF, později ODS) • Miroslav Grégr (bez portfeje; strojírenství a elektrotechniky – zrušeno 31. prosince 1990, nestraník) • Jaroslav Šabata (bez portfeje, OF, později OH)
Členové jmenovaní později
14. listopadu 1990
Tomáš Sokol (vnitro, OF, později OH)
24. ledna 1991
Ivan Dejmal (životní prostředí, KDS)
1. června 1991
Jan Stráský (místopředseda vlády, ODS)
20. června 1991
Igor Němec (státní kontroly, ODS)
24. ledna 1992
Jiří Novák (spravedlnost, ODS)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Vopěnka&oldid=23917884“