Paul Heyse

Paul Heyse
Paul Heyse
Rodné jméno	Paul Johann Ludwig von Heyse
Narození	15. března 1830; Berlín
Úmrtí	2. dubna 1914 (ve věku 84 let); Mnichov
Místo pohřbení	Lesní hřbitov v Mnichově
Povolání	básník, dramatik, překladatel, romanopisec, spisovatel a kreslíř
Alma mater	Univerzita v Bonnu; Humboldtova univerzita; Gymnázium Fridricha Viléma
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1871); Schiller-Preis (Preußen) (1884); Nobelova cena za literaturu (1910); čestný občan Mnichova (1910)
Manžel(ka)	Margarete Heyse (do 1862); Anna Heyse
Děti	Ernst Heyse; Julie Baumgarten
Rodiče	Karl Wilhelm Ludwig Heyse
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Johann Ludwig von Heyse (15. března 1830, Berlín – 2. dubna 1914, Mnichov) byl německý básník, prozaik, dramatik a překladatel, pokračovatel klasicistních tradic v německé literatuře, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1910^[1].

Život

Předpoklady pro svou rozsáhlou uměleckou činnost získal Heyse od svých rodičů (otec byl lingvista univerzitní profesor, matka pocházela z hudebního prostředí). Vystudoval klasickou filologii v Berlíně a pak v Bonně filologii románskou se zvláštním zaměřením na provensálštinu (roku 1852 napsal dizertační práci týkající se trubadúrské poezie).

Již jeho první práce, tragédie Francesca da Rimini (1850, Franzeska von Rimini) a výpravné básně Urica (1851) a Bratři (1852, Die Brüder) byly přijaty s neobyčejnou přízní, která ještě vzrostla v souvislosti s vydáváním jeho novel. Roku 1854 ho bavorský král Maximilián II. povolal do Mnichova, poskytl mu velkorysou penzi (které se Heyse roku 1867 vzdal) a ustanovil ho svým dvorním básníkem. Heyse pak prokázal úžasnou tvůrčí činnost, která zahrnovala skoro všechny hlavní literární žánry: lyriku, epickou poezii, novely, romány i divadelní hry. Se svým přítelem, básníkem Emanuelem Geibelem, stál v čele skupiny spisovatelů, kteří oponovali rostoucím tendencím přiklánět se k realismu.

Heysovo rozsáhlé dílo oslavuje harmonickou krásu a odmítá jakékoliv prvky ošklivosti. Proslavil se zejména svými novelami. Dále je autorem několika románů a mnoha dramatických děl (tragédie, komedie i jednoaktovky). Překládal především Williama Shakespeara a díla italské a španělské literatury. V roce 1910 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako vysoké uznání za dokonalé a idealismem prodchnuté umění, které uplatnil během dlouhé a významné činnosti jako lyrik, dramatik, autor románů a světově proslulých novel“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Dílo

Novely

Heyse napsal téměř sto novel, které vyšly ve vice než dvaceti sbírkách. Většina z nich jsou díla formálně neobyčejně dokonalá, jemně fabulovaná, harmonická a slunná s pečlivou psychologií postav. Nejdůležitější sbírky jsou:

Der Jungbrunnen (1850, Pramen mládí), první Heysova novela,
Novellen (1855, Novely), obsahující mimo jiné novelu L'Arrabbiata.
Neue Novellen (Nové novely), tři svazky vydané v letech 1858, 1862 a 1875
Vier neue Novellen (1859, Čtyři nové novely),
Paul Johann Ludwig von Heyse
Meraner Novellen (1864, Meranské novely),
Fünf neue Novellen (1866, Pět nových novel),
Novellen und Terzinen (1867, Novely a tercíny),
Moralische Novellen (1869. Moralistické novely),
Ein neues Novellenbuch (1871, Nová kniha novel),
Neue moralische Novellen (1878, Nové moralistické novely),
Römische Novellen (1881, Římské novely),
Troubadour (1883, Trubadůr),
Buch die Freundschaft (1883 a 1884, Kniha přátelství), dva svazky,
Himmlische und irdische Liebe (1886),
Villa Falconieri und andre Novellen (1888, Vila Falconieri a jiné novely),
Melusine und andre Novellen (1895),
Der Sohn des Vaters (1898, Syn otců),
Novellen vom Gardasee (1902, Novely od Gardského jezera),
Victoria Regia und andere Novellen (1906),
Paul Johann Ludwig von Heyse
Menschen und Schicksale (1908),
Helldunkles Leben (1909)

Romány a další prózy

Heyse se snažil ve svých románech řešit některé moderní společenské a mravní problémy a zdůvodnit svůj idealistický světový názor. Proto v nich vystupuje často polemicky (například proti naturalismu).

Kinder der Welt (1873, Děti světa), román, tři svazky
Im Paradiese (1875, V ráji), román, tři svazky,
Merlin (1892), román, tři svazky,
Über allen Gipfeln (1895, Nade všemi vrcholy), román,
Jugenderinnerungen und Bekenntnisse (1900, Vzpomínky a vyznání),
Gegen den Strom (1907, Proti proudu), román,
Die Geburt der Venus (1909, Zrození Venuše), román,
Jugenderinnerungen und Bekenntnisse (19120, Vzpomínky a vyznání), druhá část.

Divadelní hry

Paul Johann Ludwig von Heyse
Franzeska von Rimini (1850, Francesca da Rimini), tragédie,
Melanger (1854, tragédie,
Die Sabinerinnen (1859, Sabiňanky), tragédie,
Ludwig der Beyer (1862, Ludvík Bavorský), tragédie,
Hadrian (1865, tragédie,
Maria Maroni (1865, drama,
Kolberg (1868), drama,
Die Göttin der Vernunft (1870, Bohyně rozumu), drama,
Graf Königsmark (1876, Hrabě Königsmark), tragédie,
Elfriede (1877), tragédie,
Die Weiber von Schorndorf (1881, Ženy ze Schorndorfu), drama
Alkibiades (1883, tragédie,
Das Recht des Stärkeren (1883, Právo silnějšího), drama
Don Juans Ende (1883, Konec Dona Juana), tragédie,
Díe Hochzeit auf dem Aventin (1886, Svatba na Aventinu), tragédie,
Gott schütze mich vor meinen Freunden (1888), komedie,
Kleine Dramen (1889, Malá dramata), jednoaktovky,
Weltuntergang (1889, Konec světa), drama,
Ein unbeschriebenes Blatt (1893, Nepopsaný list), komedie,
Jungfer Justine (1889, Komormná Justina), drama,
Wahrheit? (1892, Opravdu?), drama,
Vanina Vanini (1896), tragédie.

Básně

Z epické tvory lze například jmenovat:

Urica (1851),
Die Brüder (1852, Bratři),
Hermen (1854)
Die Braut von Cypern (1856, Nevěsta z Kypru),
Thekla (1858),
Rafael (1863,
Syritha (1867),
Der Salamander (1879, Salamandr),
Liebeszauber (1889, Div lásky).

Z lyrických básnických sbírek jsou nejznámější

Skizzenbuch (1877, Kniha skic),
Verse aus Italien (1880, Verše z Itálie).

Česká vydání

Dva zajatci (1878, Zwei Gegangene), Alois Hynek, Praha 1913, překlad J. Šonka, novela. Dostupné online.
L'Arrabbiata (1855), Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1938, překlad a úvod Otto Pick. Dostupné online.
Jsme kapkou v moři života, Prostor, Praha 2017, přeložila Zlata Kufnerová, výbor z básnického díla.

Odkazy

Reference

↑ Paul Johann Ludwig von Heyse, German writer – Encyclopaedia Britannica.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Heyse na Wikimedia Commons
Autor Paul von Heyse ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Paul Heyse
Digitalizovaná díla Paula Heyse v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
Nobel Prize bio
http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1910/heyse-autobio.html
http://www.onlinekunst.de/maerz/15_03_Heyse_Paul.htm Archivováno 17. 6. 2008 na Wayback Machine. – německy
https://web.archive.org/web/20060810180625/http://www.kirjasto.sci.fi/vonheyse.htm – anglicky
http://gutenberg.spiegel.de/autoren/heyse.htm – německy

[1] Paul Johann Ludwig von Heyse, German writer – Encyclopaedia Britannica.

[1]

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu

1901–1925	Sully Prudhomme (1901) Theodor Mommsen (1902) Bjørnstjerne Bjørnson (1903) Frédéric Mistral / José Echegaray (1904) Henryk Sienkiewicz (1905) Giosuè Carducci (1906) Rudyard Kipling (1907) Rudolf Eucken (1908) Selma Lagerlöfová (1909) Paul von Heyse (1910) Maurice Maeterlinck (1911) Gerhart Hauptmann (1912) Rabíndranáth Thákur (1913) Romain Rolland (1915) Verner von Heidenstam (1916) Karl Gjellerup / Henrik Pontoppidan (1917) Carl Spitteler (1919) Knut Hamsun (1920) Anatole France (1921) Jacinto Benavente (1922) William Butler Yeats (1923) Władysław Reymont (1924) George Bernard Shaw (1925)

1926–1950	Grazia Deleddaová (1926) Henri Bergson (1927) Sigrid Undsetová (1928) Thomas Mann (1929) Sinclair Lewis (1930) Erik Axel Karlfeldt (1931) John Galsworthy (1932) Ivan Alexejevič Bunin (1933) Luigi Pirandello (1934) Eugene O'Neill (1936) Roger Martin du Gard (1937) Pearl S. Bucková (1938) Frans Eemil Sillanpää (1939) Johannes Vilhelm Jensen (1944) Gabriela Mistralová (1945) Hermann Hesse (1946) André Gide (1947) T. S. Eliot (1948) William Faulkner (1949) Bertrand Russell (1950)

1951–1975	Pär Lagerkvist (1951) François Mauriac (1952) Winston Churchill (1953) Ernest Hemingway (1954) Halldór Laxness (1955) Juan Ramón Jiménez (1956) Albert Camus (1957) Boris Pasternak (1958) Salvatore Quasimodo (1959) Saint-John Perse (1960) Ivo Andrić (1961) John Steinbeck (1962) Jorgos Seferis (1963) Jean-Paul Sartre (cenu odmítl) (1964) Michail Šolochov (1965) Šmu'el Josef Agnon / Nelly Sachsová (1966) Miguel Ángel Asturias (1967) Jasunari Kawabata (1968) Samuel Beckett (1969) Alexandr Solženicyn (1970) Pablo Neruda (1971) Heinrich Böll (1972) Patrick White (1973) Eyvind Johnson / Harry Martinson (1974) Eugenio Montale (1975)

1976–2000	Saul Bellow (1976) Vicente Aleixandre (1977) Isaac Bashevis Singer (1978) Odysseas Elytis (1979) Czesław Miłosz (1980) Elias Canetti (1981) Gabriel García Márquez (1982) William Golding (1983) Jaroslav Seifert (1984) Claude Simon (1985) Wole Soyinka (1986) Josif Brodskij (1987) Nagíb Mahfúz (1988) Camilo José Cela (1989) Octavio Paz (1990) Nadine Gordimerová (1991) Derek Walcott (1992) Toni Morrisonová (1993) Kenzaburó Óe (1994) Seamus Heaney (1995) Wisława Szymborská (1996) Dario Fo (1997) José Saramago (1998) Günter Grass (1999) Kao Sing-ťien (2000)

2001–2025	V. S. Naipaul (2001) Imre Kertész (2002) John Maxwell Coetzee (2003) Elfriede Jelineková (2004) Harold Pinter (2005) Orhan Pamuk (2006) Doris Lessingová (2007) Jean-Marie Gustave Le Clézio (2008) Herta Müllerová (2009) Mario Vargas Llosa (2010) Tomas Tranströmer (2011) Mo Jen (2012) Alice Munroová (2013) Patrick Modiano (2014) Světlana Alexijevičová (2015) Bob Dylan (2016) Kazuo Ishiguro (2017) Olga Tokarczuková (2018) Peter Handke (2019) Louise Glücková (2020) Abdulrazak Gurnah (2021) Annie Ernauxová (2022) Jon Fosse (2023) Han Kang (2024)