Nosorožcovití
Nosorožcovití | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | lichokopytníci (Perissodactyla) |
Nadčeleď | Rhinocerotoidea |
Čeleď | nosorožcovití (Rhinocerotidae) Gray, 1821 |
Mapa rozšíření recentních druhů | |
Rody | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nosorožcovití (Rhinocerotidae) jsou jednou z recentních (žijících) čeledí řádu lichokopytníků. V současnosti známe 5–6 recentních druhů ve čtyřech rodech. Všechny druhy nosorožců jsou ohrožené.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Za formální autoritu nosorožcovitých se považuje anglický zoolog John Edward Gray, který čeleď Rhinocerotidae vytyčil v roce 1821.[1][2]
Evoluce
[editovat | editovat zdroj]Evoluční počátky nosorožců, resp. skupiny Rhinocerotoidea, sahají do spodního eocénu do doby před cirka 50 miliony lety, kdy se první prapředci nosorožců vydělili od svých nejbližších příbuzných – tapírů.[3][4] Nosorožci se brzy stali jednou z nejúspěšnějších a druhově nejrozmanitějších skupin velkých savců, která se dokázala adaptovat na takřka veškeré typy suchozemských biotopů. Během evoluční historie této skupiny tak nezbytně došlo k mnoha anatomickým i behaviorálním změnám a adaptacím.[5][6] Nosorožci v době před 35–20 miliony lety představovali vůbec největší zvířata severních kontinentů,[6] dokud na severní polokouli nepronikli mastodonti, jejichž evoluční počátky sahají do Afriky.[5]
Tapíři a nosorožci utváří klad Ceratomorpha, jehož bazálním představitelem je Homogalax,[7] který je patrně předkem tapírů i nosorožců.[5] Hyrachyus, který žil asi před 50 miliony lety, představuje sesterský taxon k nosorožcům i tapírům[8] nebo již prvního zástupce nosorožců.[9] Jednalo se o malé, asi 36 kg vážící zvíře, které bylo přizpůsobené k běhu (kursoriální). Hyrachyus podobně jako další rané formy nosorožců ještě postrádal roh.[8] V rámci nosorožcovitých je známo nejméně 26 rodů, z nichž je hned 22 fosilních. Raní zástupci povětšinou vyhynuli v raném oligocénu.[6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Nosorožci mají tělo pokryté kožovitými pláty jako pancířem, také mají více žeber než ostatní lichokopytníci. Mohou dosahovat hmotnosti až 3,6 tuny, patří tedy k největším současným suchozemským živočichům (po slonech).
Čich a sluch mají velmi citlivý, ale špatně vidí, jsou krátkozrací.
Roh
[editovat | editovat zdroj]Roh nosorožce není vyplněn kostí, je tvořen pouze rohovinou, keratinem.
Lov pro rohy
[editovat | editovat zdroj]Nosorožci jsou pro své rohy v mnoha zemích ilegálně loveni:
- Rozdrcený roh čili prášek z rohu nosorožce tvoří totiž součást některých lidových léčiv a afrodisiak, například v tradiční čínské medicíně. Nicméně Čína již přistoupila, alespoň oficiálně, k ochraně přírody podle CITES.
- V jiných zemích se z rohů zase vyřezávají rukojeti tradičních nožů a dýk.
Systém nosorožcovitých a míra ohrožení jednotlivých druhů
[editovat | editovat zdroj]Rod: Ceratotherium
Tradičně chápán jako monotypický rod zastoupený jediným druhem nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) se dvěma poddruhy. V současné době některé výzkumy[10] potvrzují, že se jedná o dva samostatné druhy (část vědecké obce či IUCN však toto rozdělení dosud nepřijímají):
- Nosorožec tuponosý jižní (Ceratotherium simum) – 10 080 dospělých jedinců, klesající populace, téměř ohrožený
- nosorožec tuponosý severní (Ceratotherium cottoni)[10] – 2 dospělí jedinci, klesající populace, kriticky ohrožený
Rod: Diceros
- nosorožec dvourohý (Diceros bicornis) – přes 6000 jedinců, stoupající populace, kriticky ohrožený
Rod: Dicerorhinus
- nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) – 100 jedinců, stoupající populace, kriticky ohrožený
Rod: Rhinoceros
- nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) – 74 jedinců, stabilní populace, kriticky ohrožený
- nosorožec indický (Rhinoceros unicornis) – 3500 jedinců, stoupající populace, zranitelný
Vyhynulé druhy
[editovat | editovat zdroj]Rod: Coelodonta
- † nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis)
Rod: Elasmotherium
- † nosorožec jednorohý (Elasmotherium)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rhinocerotidae. Mammal Species of the World [online]. Bucknell Univesity, 2005 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRAY, John Edward. On the Natural Arrangement of Vertebrose Animals. S. 296–310. London Medical Repository [online]. 1821 [cit. 2024-04-16]. Roč. 15, s. 296–310. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ XU, X.; JANKE, A.; ARNASON, U. The complete mitochondrial DNA sequence of the greater Indian rhinoceros, Rhinoceros unicornis, and the Phylogenetic relationship among Carnivora, Perissodactyla, and Artiodactyla (+ Cetacea). Molecular Biology and Evolution. 1996-11-01, roč. 13, čís. 9, s. 1167–1173. Dostupné online [cit. 2024-03-11]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/oxfordjournals.molbev.a025681.
- ↑ BENTON, Michael J. The evolution of perissodactyls. Trends in Ecology & Evolution. 1990-10, roč. 5, čís. 10, s. 347. Dostupné online [cit. 2024-03-14]. ISSN 0169-5347. DOI 10.1016/0169-5347(90)90187-i.
- ↑ a b c PROTHERO, Donald R. Rhinoceros biology and conservation: Proceedings of an international conference, San Diego. Příprava vydání OA Ryder. San Diego: USA Zoological Society, 1993. Kapitola Fifty million years of rhinoceros evolution, s. 82–91. (anglicky)
- ↑ a b c LACOMBAT, F. Save the rhinos: EAZA Rhino Campaign 2005/6. London: European Association of Zoos and Aquaria, 2005. Dostupné online. Kapitola The evolution of the rhinoceros, s. 46–49.
- ↑ ROSE, Kenneth D. Skeleton of early Eocene Homogalax and the origin of Perissodactyla. PalaeoVertebrata. 1996-12-16. Dostupné online [cit. 2024-03-14]. ISSN 2274-0333. (En)
- ↑ a b STILSON, Kelsey T.; HOPKINS, Samantha S. B.; DAVIS, Edward Byrd. Osteopathology in Rhinocerotidae from 50 Million Years to the Present. PLOS ONE. 3. 2. 2016, roč. 11, čís. 2, s. e0146221. Dostupné online [cit. 2024-03-12]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0146221. PMID 26840633. (anglicky)
- ↑ DOMNING, Daryl P.; EMRY, Robert J.; PORTELL, Roger W. Oldest West Indian land mammal: rhinocerotoid ungulate from the Eocene of Jamaica. Journal of Vertebrate Paleontology. 1997-12-15, roč. 17, čís. 4, s. 638–641. Dostupné online [cit. 2024-03-12]. ISSN 0272-4634. DOI 10.1080/02724634.1997.10011013. (anglicky)
- ↑ a b Jak to, že je ve 21. století možné objevit šestého nosorožce světa?. Ekolist.cz [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu nosorožcovití na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo nosorožec ve Wikislovníku
- Taxon Rhinocerotidae ve Wikidruzích