Nobelova pamětní cena za ekonomii
(přesměrováno z Nobelova cena za ekonomii)
| Nobelova pamětní cena za ekonomii | |
|---|---|
 | |
| Místo | Stockholm, Švédsko |
| Země | Švédsko |
| Uděluje | Královská švédská akademie věd |
| První ročník | 1969 |
| Web | https://www.nobelprize.org/prizes/economic-sciences/ |
Nobelova pamětní cena za ekonomii, oficiálně Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela (švédsky Sveriges Riksbanks pris i ekonomisk vetenskap till Alfred Nobels minne), běžně označovaná jen jako Nobelova cena za ekonomii, je cena zřízená roku 1968 a udílená od roku 1969 spolu s ostatními Nobelovými cenami.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Fakticky se nejedná o Nobelovu cenu, neboť nebyla zmíněna v závěti Alfreda Nobela. Zavedla ji Švédská říšská banka u příležitosti 300. výročí svého vzniku v roce 1969.
Proces udělování
[editovat | editovat zdroj]O ceně rozhoduje, podobně jako při Nobelově ceně za chemii a fyziku, Švédská královská akademie věd a uděluje se společně s ostatními cenami v oblasti věd. Každý rok kvalifikovaní nominátoři nominují sto žijících osob, jejich jména potom dostane osmičlenný výbor, který nakonec předloží návrh ceny Nobelovu shromáždění. Nobelovo shromáždění potom hlasuje o kandidátech (dokud nejsou vybrání tři). Udělování se koná ve Stockholmu a je spojeno s odměnou 11 milionů švédských korun.
Držitelé Nobelovy pamětní ceny za ekonomii
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Jméno | Udělena |
|---|---|---|
| 1969 | Ragnar A. K. Frisch (Norsko), Jan Tinbergen (Holandsko) | za rozvoj a aplikaci dynamických modelů při analýze ekonomických procesů |
| 1970 | Paul A. Samuelson (USA) | za vědecký příspěvek k rozvoji statické a dynamické ekonomické teorie a aktivní přispění ke zvýšení analytické úrovně ekonomické vědy |
| 1971 | Simon Kuznets (USA) | za empiricky podloženou interpretaci ekonomického růstu, vedoucí k novému a hlubšímu pochopení ekonomických a společenských struktur a procesů rozvoje |
| 1972 | Kenneth J. Arrow (USA), John R. Hicks (VB) | za průkopnické příspěvky k teorii všeobecné rovnováhy a teorii blahobytu |
| 1973 | Wassily Leontief (Rusko) | za rozvoj input-output metody a její aplikaci na důležité ekonomické problémy |
| 1974 | Friedrich A. Hayek (Rakousko), Gunnar Myrdal (Švédsko) | za průkopnickou práci v teorii peněz a ekonomických kolísání a za pronikavou analýzu vzájemné závislosti ekonomických, společenských a institucionálních jevů |
| 1975 | Leonid V. Kantorovich (Sovětský svaz), Tjalling Ch. Koopmans (Holandsko) | za příspěvek k teorii optimální alokace zdrojů |
| 1976 | Milton Friedman (USA) | za výsledky v oblasti spotřební analýzy, historie a teorie peněz a za předvedení složitosti stabilizační politiky |
| 1977 | James E. Meade (VB), Bertil Ohlin (Švédsko) | za průkopnický příspěvek k teorii mezinárodního obchodu a pohybu mezinárodního kapitálu |
| 1978 | Herbert A. Simon (USA) | za průkopnický výzkum rozhodovacích procesů v rámci organizace |
| 1979 | Arthur W. Lewis (Svatá Lucie), Theodore Schultz (USA) | za průkopnický výzkum ekonomického rozvoje se zvláštním zřetelem na problémy rozvojových zemí |
| 1980 | Lawrence Klein (USA) | za vytvoření ekonometrických modelů a jejich aplikaci při analýze ekonomického kolísání a ekonomické politiky |
| 1981 | James Tobin (USA) | za analýzu finančních trhů a jejich vztahu k rozhodování o nákladech, zaměstnanosti, výrobě a cenách |
| 1982 | George J. Stigler (USA) | za významné studie o průmyslové struktuře, fungování trhu a o příčinách a následcích veřejné regulace |
| 1983 | Gerard Debreu (Francie/USA) | za začlenění nových analytických metod do ekonomické teorie a za přesnou reformulaci teorie všeobecné rovnováhy |
| 1984 | Richard Stone (VB) | za fundamentální přínosy v oblasti soustav národních účtů a značné zdokonalení základů pro empirickou ekonomickou analýzu |
| 1985 | Franco Modigliani (USA) | za průkopnické práce při analýze spotřeby a úspor obyvatelstva a za teoretické práce v oblasti podnikových financí a finančních trhů |
| 1986 | James Buchanan (USA) | za rozvoj smluvních a konstitučních základů teorie ekonomického a politického rozhodování |
| 1987 | Robert M. Solow (USA) | za průkopnické práce v oboru teorie ekonomického růstu |
| 1988 | Maurice Allais (Francie) | za přínos k teorii trhu a efektivního využívání zdrojů |
| 1989 | Trygve Haavelmo (Norsko) | za objasnění pravděpodobnostních základů ekonometrie a za analýzu simultánních ekonomických struktur |
| 1990 | Harry Markowitz, Merton H. Miller, William Sharpe (všichni USA) | za průkopnickou práci v oblasti ekonomie a financí a financí korporací |
| 1991 | Ronald Coase (VB) | za objev a objasnění významu transakčních nákladů a vlastnických práv pro institucionální strukturu a fungování ekonomiky |
| 1992 | Gary Becker (USA) | za rozšíření sféry mikroekonomické analýzy na nové oblasti lidského chování a lidských vztahů, včetně chování netržního |
| 1993 | Robert Fogel, Douglass North (oba USA) | za znovuobnovení výzkumu ekonomické historie prostřednictvím aplikování ekonomické teorie a kvantitativních metod za účelem vysvětlení ekonomických a institucionálních změn |
| 1994 | John Harsanyi, John Forbes Nash (oba USA), Reinhard Selten (Německo) | za průkopnickou analýzu rovnováhy v teorii nekooperativních her |
| 1995 | Robert Lucas Jr. (USA) | za to, že rozpracoval a aplikoval hypotézu racionálních očekávání, a tak transformoval makroekonomickou analýzu a prohloubil naše porozumění hospodářské politice |
| 1996 | James Mirrlees (VB), William Vickrey (USA) | za zásadní příspěvek k ekonomické teorii stimulů v podmínkách asymetrických informací |
| 1997 | Robert Carhart Merton, Myron Scholes (oba USA) | za novou metodu určování hodnoty derivátů |
| 1998 | Amartya Sen (Indie) | za příspěvek k ekonomii blahobytu |
| 1999 | Robert Mundell (Kanada) | za analýzu měnové a fiskální politiky v různých režimech určování měnových kurzů a za analýzu optimálních oblastí společné měny |
| 2000 | James Heckman, Daniel McFadden (oba USA) | za rozvoj teorie a metod analýzy selektivních vzorků |
| 2001 | George A. Akerlof, Andrew Michael Spence, Joseph E. Stiglitz (všichni USA) | za analýzu trhů při existenci asymetrických informací |
| 2002 | Daniel Kahneman (Izrael/USA), Vernon L. Smith (USA) | za uplatnění laboratorních pokusů jako nástroje empirických hospodářských analýz, zvláště při studiu alternativních tržních mechanismů |
| 2003 | Robert F. Engle (USA), Clive W. J. Granger (VB) | za vyvinutí metod analýzy ekonomických časových řad vykazujících časově podmíněnou volatilitu |
| 2004 | Finn E. Kydland (Norsko), Edward C. Prescott (USA) | za teorii hospodářských cyklů a ekonomické politiky, časové konzistence ekonomické politiky a zkoumání sil, které řídí výkyvy hospodářského cyklu |
| 2005 | Robert Aumann (Izrael/USA), Thomas Schelling (USA) | za zvýšení porozumění konfliktům a spolupráci prostřednictvím analýzy teorie her |
| 2006 | Edmund S. Phelps (USA) | za objevy v makroekonomické politice |
| 2007 | Leonid Hurwicz, Eric S. Maskin a Roger B. Myerson (všichni USA) | za položení základů teorie návrhu mechanismů |
| 2008 | Paul Krugman (USA) | za analýzu obchodních vzorců a lokalizace ekonomické aktivity |
| 2009 | Elinor Ostromová (USA) | za analýzu ekonomického řízení, zejména společného vlastnictví |
| Oliver Williamson (USA) | za analýzu ekonomického řízení, zejména hranice firmy | |
| 2010 | Peter Diamond, Dale Mortensen (oba USA), Christopher Pissarides (Kypr) | za analýzu trhů práce zatížených náklady na vyhledávání |
| 2011 | Thomas J. Sargent, Christopher A. Sims (oba USA) | za empirický výzkum příčin a následků v makroekonomii |
| 2012 | Alvin E. Roth, Lloyd Shapley (oba USA) | za teorii stabilních tržních alokací a praktický návrh trhů |
| 2013 | Eugene Fama, Robert Shiller, Lars Peter Hansen (všichni USA) | za empirické analýzy cen akcií, úvěrů a nemovitostí |
| 2014 | Jean Tirole (Francie) | za analýzu tržní síly a regulace |
| 2015 | Angus Deaton (VB) | za analýzu spotřeby, chudoby a bohatství |
| 2016 | Oliver Hart (VB, USA), Bengt Holmström (Finsko) | za rozvoj teorie smluv[1] |
| 2017 | Richard Thaler (USA) | za svůj příspěvek k behaviorální ekonomii[2] |
| 2018 | William Nordhaus | za zahrnutí změny klimatu do dlouhodobé makroekonomické analýzy[3] |
| Paul Romer | za zahrnutí technologických inovací do dlouhodobé makroekonomické analýzy[3] | |
| 2019 | Abhijit Banerjee (USA), Esther Duflo (Francie) a Michael Kremer (USA) | za experimentální přístup ke zmírnění chudoby ve světě[4] |
| 2020 | Paul Milgrom, Robert B. Wilson | za vývoj teorie aukcí[5] |
| 2021 | David Card (Kanada/USA) | za empirické příspěvky k ekonomii práce |
| Joshua D. Angrist (Izrael/USA), Guido W. Imbens (Nizozemsko/USA) | za metodologické příspěvky k analýze kauzálních vztahů | |
| 2022 | Ben Bernanke (USA), Douglas Diamond (USA), Philip H. Dybvig (USA) | za výzkum bank a finančních krizí[6][7] |
| 2023 | Claudia Goldinová (USA) | za prohloubení znalostí o uplatnění žen na trhu práce[8] |
| 2024 | Daron Acemoglu (Turecko/USA), Simon Johnson (VB/USA), James A. Robinson (VB) | za výzkum vlivu institucí na prosperitu[9] |
Kontroverze
[editovat | editovat zdroj]
Kontroverze kolem ceny se týká několika problémů:
- Spojení ceny s Nobelovým jménem, ačkoli není obsažena v Nobelově závěti.
- Ekonomie je společenská věda, což ztěžuje objektivní hodnocení kandidátů.
- Dojem, že nejvlivnější ekonomové dostali ceny v 70. a 80. letech a od té doby jsou existující kandidáti v oblasti ekonomie slabší, a proto jejich ocenění spornější.
- Zvýhodňování mainstreamové ekonomie.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dva ekonomové zkoumali „pavučiny smluv a dohod“. Dostali Nobelovu cenu. ČT24 [online]. 2016-10-10 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online.
- ↑ Nobelovu cenu za ekonomii dostal Richard H. Thaler. ČT24 [online]. 2017-10-09 [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
- ↑ a b The Prize in Economic Sciences 2018, NobelPrize.org
- ↑ Ekonomická redakce; ČTK. Nobelovu cenu dostali tři ekonomové za novou metodu boje s chudobou. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-14 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Cenu Švédskej ríšskej banky za ekonomické vedy na pamiatku Alfreda Nobela získali Paul Milgrom a Robert Wilson [online]. Finančné Noviny, 2018-10-13 [cit. 2020-10-15]. Dostupné online.
- ↑ Nobelovu cenu za ekonomii získali Bernanke, Diamond a Dybvig za výzkum bank. iDNES.cz [online]. 2022-10-10 [cit. 2022-10-16]. Dostupné online.
- ↑ Nobelovu cenu za ekonomii získali tři Američané za výzkum bank a finančních krizí. ČT24 [online]. [cit. 2022-10-16]. Dostupné online.
- ↑ Nobelovu cenu za ekonomii má Claudia Goldinová. Je teprve třetí ženou, která ocenění získá. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-10-09 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Acemoglu, Johnson a Robinson získali Nobelovu cenu za ekonomii. Zkoumají vliv institucí na prosperitu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-10-14 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nobelova pamětní cena za ekonomii na Wikimedia Commons - Biografie a bibliografie nositelů
- Oficiální stránky
