Nicolas Chamfort
| Nicolas Chamfort | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Sébastien-Roch Nicolas |
| Narození | 6. dubna 1740 Clermont nebo Clermont-Ferrand |
| Úmrtí | 13. dubna 1794 (ve věku 54 let) Paříž |
| Povolání | novinář, básník, spisovatel, dramatik, politik, filozof, knihovník, řečník a učitel |
| Témata | filozofie, literární činnost, drama, rétorika, etika, politika a vzdělávání |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nicolas Chamfort (vlastním jménem Sébastien-Roch Nicolas; 6. dubna 1741 Clermont - 13. dubna 1794 Paříž) byl francouzský spisovatel, dramatik, řečník a aforista období osvícenství a francouzské revoluce.
Život
[editovat | editovat zdroj]Chamfort byl nemanželský syn šlechtičny a kněze. Brzy po jeho narození ho matka přenechala kupci Françoisovi Nicolasovi a jeho manželce, jejichž vlastní dítě krátce předtím zemřelo.[1]
Jako mladý muž Chamfort odešel studovat na Pařížskou univerzitu, což mu umožnila jeho biologická matka. Kolej Collège des Grassins opustil s titulem abbého, ale nechtěl se stát duchovním. Místo toho pracoval jako soukromý učitel, nejprve v Kolíně nad Rýnem v roce 1761, později v Paříži.
Již ve věku 24 let v roce 1764 měl Chamfort úspěch na pařížských scénách komedií La jeune Indienne (Mladá indiánka), která vycházela z tehdy populárního tématu kontrastu mezi přírodním a kulturním stavem. Po několika cenách za akademické přednášky jako Éloge de Molière (1769) a Éloge de Lafontaine (1774) dosáhl svého největšího literárního úspěchu. Tragédie Mustapha et Zéaugir (1778) mu získala přízeň královny Marie Antoinetty a popularitu u dvora. Hra je o bratrské lásce, která skončí tragicky.
Chamfort pak dostával roční důchod 1200 franků, stal se tajemníkem prince de Condé a v roce 1781 členem Francouzské akademie.
Během revoluce se Chamfort stal horlivým republikánem, razil slogany a psal projevy. Mimo jiné se říká, že vymyslel název slavné brožury Emmanuela Josepha Sieyèse o třetím stavu. Pro Mirabeaua formuloval také slavnou „Řeč proti akademiím“. Chamfortovi se rovněž přisuzuje rčení guerre aux châteaux, paix aux chaumières (válku palácům, mír chatrčím), které jako své motto používala revoluční armáda.[2]
Pod vládou girondistů se stal ředitelem národní knihovny. Za vlády teroru pod Maximilienem de Robespierre ho udání přivedlo do vězení. Teprve poté, co zapřel své přátele girondisty, byl propuštěn. Když mu znovu hrozilo zatčení, pokusil se v září 1793 o sebevraždu. Nepodařilo se mu však se zabít, ale utrpěl těžká a bolestivá zranění, jejichž následkům podlehl v dubnu 1794.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolas Chamfort na německé Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolas Chamfort na Wikimedia Commons 
Osoba Sébastien-Roch Nicolas de Chamfort ve Wikicitátech
- Francouzští svobodní zednáři
- Francouzští spisovatelé 18. století
- Francouzští básníci
- Francouzští dramatici
- Francouzští filozofové
- Francouzští revolucionáři
- Francouzští novináři
- Francouzští politici
- Francouzské osobnosti 18. století
- Francouzští esejisté
- Aforisté
- Členové Francouzské akademie
- Osobnosti Velké francouzské revoluce
- Narození v roce 1741
- Narození v Clermont-Ferrandu
- Narození 6. dubna
- Úmrtí v roce 1794
- Úmrtí 13. dubna
- Úmrtí v Paříži
- Sebevrazi
- Sebevraždy střelnou zbraní ve Francii
- Sebevraždy ostrým předmětem ve Francii