Mil Mi-24
| Mil Mi-24 | |
|---|---|
 | |
| Určení | transportně-bitevní vrtulník |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | Ruské vrtulníky Rostvertol Progress |
| První let | 19. září 1969 |
| Zařazeno | 1972 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Rusko více než 50 uživatelů |
| Vyrobeno kusů | cca 2300[zdroj?!] |
| Varianty | Mil Mi-28 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mil Mi-24 (rusky Миль Ми-24) je velký dvoumotorový bitevní či transportně-bitevní vrtulník určený pro přímou podporu pozemních jednotek, včetně ničení tanků a obrněných cílů. Mezi bitevními vrtulníky je unikátní schopností přepravit až 8 osob nebo 1500 kg materiálu v nákladovém prostoru. Severoatlantická aliance mu přidělila kódové jméno „Hind“ (česky „Laň“). Exportní verze vrtulníku jsou známy pod označením Mi-25 a Mi-35.
Základní hlavňovou výzbrojí vrtulníku je otočný, v přídi umístěný čtyřhlavňový rotační kulomet 9A624 ráže 12,7 mm, pozdější verze mají dvojkanón GŠ-23 ráže 23 mm pevně umístěný na boku trupu nebo v pohyblivé zbraňové stanici NPPU-23 pod přídí.
Další výzbroj a výstroj může být podvěšena na čtyřech závěsnících pod pomocnými křídly. Na koncích křídla jsou pak lišty pro protitankové řízené střely.
Verze D má přídavné nádrže v nákladním prostoru. Vytrvalost vrtulníku se pak zvyšuje na téměř 4 hodiny letu a dolet na více než 800 km. Vrtulník se účastnil mnoha konfliktů po celém světě; asi nejvýznamnějším byla sovětská válka v Afghánistánu.
Vznik a vývoj
[editovat | editovat zdroj]V průběhu 60. let sovětská konstrukční kancelář Mil rozpracovala plány několika vrtulníků pro přímou podporu pozemních vojsk. Typ V-22 nikdy nespatřil světlo světa, druhý experimentální stroj V-24 se podobal americkému UH-1 Huey. V tomto období však ve velení sovětské armády nepanoval jednotný názor na to, zda rozvíjet stejným tempem strategické (nukleární) i konvenční zbraně. Milovi se podařilo přesvědčit tehdejšího náměstka ministra obrany SSSR Andreje Grečka, aby vytvořil komisi, která by přezkoumala potřebu nových bojových vrtulníků. Navzdory rozdílným názorům nakonec komise 6. května 1968 vyhlásila soutěž na výrobu nového dvoumotorového vrtulníku k přímé podpoře pozemních vojsk.
Prototyp V-24 uskutečnil první let 19. září 1969. Po dvou prototypech přišla 10 kusová předsérie označovaná také jako Hind-B. Konstrukce Mi-24 používala zkušeností stávajících Mi-8 a Mi-14, skloubila v sobě robustnost, nosnost i vysokou rychlost. V červnu 1970 začaly armádní zkoušky těchto strojů. V tomto období zemřel ve věku 61 let vedoucí konstrukční kanceláře Michail Mil. První výrobní sérií, která oproti předsériovým kusům prodělala řadu úprav se stala verze Mi-24A (Hind-A). Tato verze ještě měla velkou prosklenou kabinu, v níž byli soustředěni všichni členové posádky.
Další sérií se stala verze Mi-24F která zaznamenala první výraznou změnu od původní konstrukce a to přesunutí ocasního rotoru z pravé na levou stranu. Výcviková verze označená Mi-24U (Hind-C) měla zdvojené řízení. Celkově bylo vyrobeno kolem 240 kusů verze A, F a U.
Na základě zkušeností z provozu se začala vyrábět významná, i když pouze přechodná verze Mi-24D (Hind-D), která zaznamenala další vylepšení konstrukce. Byla přepracována přední část trupu, prostory pilota a operátora zbraňových systémů byly odděleny a měly tandemové uspořádání, přičemž pilot sedí v zadním a operátor v předním sedadle. Třetí člen osádky, palubní technik měl své místo u spojovacího tunelu mezi kabinou pilota a nákladovým prostorem. Mi-24D začaly sjíždět z výrobních pásů v roce 1973. Stroje verze D pro export byly označovány jako Mi-25. Celkově bylo vyrobeno kolem 350 kusů. Stále se zlepšující konstrukce Mi-24 přinesla další verzi označenou jako Mi-24V (Hind-E). Tato verze vyráběná od března 1976 až do roku 1986 byla výkonnější, disponovala vylepšenými zbraňovými systémy. Celkem bylo vyrobeno asi 1000 kusů této verze. Stroje verze V pro export byly označovány jako Mi-35.
Mezi lety 1986-1989 bylo vyrobeno ještě okolo 620 mírně odlišných Mi-24P (Hind-F) a Mi-24G. Jejich hlavní změnou a vizuální odlišností byla změna v hlavňové výzbroji. Tyto verze nepoužívaly běžné otočné střelecké věže, ale pevné dopředu střílející 30mm kanóny. Jako další varianty byly průzkumné a zaměřovací modely Mi-24R (Hind-G1) a Mi-24K (Hind-G2) a mnoho dalších modernizovaných verzí a příbuzných variant. Objem výroby dosáhl cca 2 000 kusů a Mi-24 slouží nebo sloužily ve 45 státech. Stroje Mi-24 mělo ve výzbroji i vojenské letectvo České republiky.
Dnes se zabývá modernizací stále používaných Mi-24 několik firem.
Nasazení
[editovat | editovat zdroj]
Světová veřejnost se o existenci tohoto typu dozvěděla v roce 1974, kdy byly v odborné literatuře publikovány jeho první fotografie. Mi-24 se zúčastnily intenzivních bojů o Afghánistán v 80. letech. Afghánské vládě byly proti mudžáhidům stroje dodány v dubnu 1979.[1]. Nasazení sovětských vrtulníků bylo zpočátku pro povstalce velmi nepříjemné. Mi-24 brzy získaly od svého nepřítele přezdívku "satanův koráb". Nadvláda vrtulníků měla za následek, že USA dodaly mudžáhidům protiletadlový komplet FIM-92 Stinger. První Hind byl v boji s mudžáhidy ztracen 30. května 1979. V Afghánistánu byly Mi-24 v důsledku větších nadmořských výšek i několika zkušeností z bojů většinou odlehčovány, často i za cenu sníženého pancéřování. Specializovaly se zejména na boj proti pozemním cílům, přepravu pěchoty obvykle zajišťovaly stroje Mi-8.
Později byly nasazeny ruskou stranou během několika válek v Čečensku. Účastnily se i občanské války v Sierra Leone. Během íránsko-irácké války došlo k několika leteckým soubojům iráckých Mi-25 s íránskými vrtulníky AH-1J SuperCobra. Iráčtí piloti si obecně stroje Mi-25 pochvalovali, zejména pro jejich vysokou rychlost, dolet, všestrannost a velkou nosnost. Za neuspokojivou považovali zejména neefektivitu zbraňových systémů a malou obratnost.[zdroj?!]
Mi-35 v AČR
[editovat | editovat zdroj]
Vrtulník Mi-35 je exportním označením typu Mi-24V.[2] V rámci Vzdušných sil AČR byly v době před ukončením provozu všechny vrtulníky Mi-24V dislokovány na 22. základně letectva v Náměšti nad Oslavou a náležely 221. letce bitevních vrtulníků, která je od roku 2001 členem elitní NATO Tiger Association.[2] České Mi-35 měly při dodání strojů proti klasickému Mi-24V některá vylepšení:
- Motory TV3-117VMA
- Systém ochlazování výstupních plynů z motorů EVU
- Úpravy kabiny a vnějších světel pro použití systému nočního vidění včetně vlastních noktovizorů
- Družicový navigační systém GPS (typ Garmin-155 XL)
- Záložní umělý horizont (typ LUN 1241 české výroby)
- Akumulátory VARTA
- Odpovídač civilního identifikačního systému (IFF), který umožní lety nad územím ČR bez omezení
Dále Mi-35 prodělaly v AČR modernizaci:
- Druhá radiostanice LUN používaná dříve na MiG-21
- NATO standardní palubní odpovídač
- Kamufláž dle standardů AČR a NATO
- Systém plánování a bojové podpory
Oficiální rozloučení s vrtulníky Mi-35 ve službách AČR se uskutečnilo v prosinci 2023,[3] kdy bylo ve službě posledních pět strojů.[4]
V letech 2022–2024 bylo osm vrtulníků Mi-35 předáno Ukrajině.[4]
Verze
[editovat | editovat zdroj]
- V-24 (Hind): První verze vrtulníku, postaveno 12 prototypů.
- Mi-24 (Hind-B): První sériová varianta. Vyrobeno několik kusů během roku 1971.
- Mi-24A (Hind-A): Liší se záporným vzepětím pomocného křídla. Přídavná výzbroj se zavěšuje na čtyři závěsníky pod křídly. Na koncích křídla jsou pak lišty pro 2 x 2 PTŘS 9M 17P systému FALANGA. Výroba probíhala od roku 1972 a vyrobilo se cca 550 ks.
- Mi-24U (Hind-C): Cvičná varianta Mi-24A s redukovanou výzbrojí.
- Mi-24F (Hind-A): Verze s modifikovaným vyrovnávacím rotorem a dalšími menšími úpravami
- Mi-24B (Hind-A): Mi-24A se zvýšeným bojovým potenciálem, projekt zrušen ve prospěch Mi-24D
- Mi-24D (Hind-D) : Verze vyráběná od roku 1975. Došlo k rozsáhlým úpravám přídě. Pilotní kabina byla překonstruována na dvoumístnou s tandemovým a výškovým odstupňováním pilotních sedaček, oddělení pilotních prostorů a ke změně překrytu kabiny. Střelec/pilot sedí vpředu, pilot/velitel vzadu. Bylo také posíleno pancéřování. Technik byl umístěn v nákladové kabině. Původní výzbroj byla nahrazena čtyřhlavňovým rotačním kulometem 9-A-624 ráže 12,7 mm umístěným do elektricky ovládaného střeliště USPU-24.
- Mi-24DU: Cvičná verze Mi-24D bez kulometu ve střeleckém stanovišti. Instruktor se nachází na místě operátora, který má k dispozici vybavení shodné s pilotem.
- Mi-24PTRK: Zkušební verze Mi-24D určená pro testy PTŘS 9M114 Šturm pro Mi-24V.
- Mi-24V (Hind-E): Modernizovaná verze Mi-24D. Došlo k výměně motorů za výkonnější. Možno podvěsit více typů zbraňových kontejnerů, ale nelze už umístit přídavné nádrže do přepravní kabiny. Vyráběn od roku 1978.
- Mi-24VD: Zkušební verze z roku 1985, na níž se aplikovaly zkušenosti (v oblasti pasivní obrany) z bojů v Afghánistánu, projekt roku 1986 zrušen
- Mi-24VU: Cvičná verze Mi-24V bez hlavňové výzbroje v přídi.
- Mi-24VP: Poslední sériová verze vycházející Mi-24V.
- Mi-24P (Hind-F): Verze vycházející z Mi-24V, hlavní úpravu představuje odstranění věžičky USPU-24, která byla nahrazena kanónem GŠ-30.
- Mi-24G: Upravená verze Mi-24P.
- Mi-24RChR (Hind-G1): Někdy označován jako Mi-24R. Použit při katastrofě v Černobylu, verze pro radiační a chemický průzkum. Byla vylepšena těsnost kabiny, přidány filtry, upraveny stávající a přidány nové průzory v přepravní kabině. Většina zbraňových systémů je nahrazena přístroji na chemický a radiační průzkum.
- Mi-24RA (Hind-G1 mod.): Modifikovaná Mi-24D vybavená kamerami pro průzkumné účely.
- Mi-24K (Hind-G2): Verze pro vyhledávání a zaměřování cílů pro dělostřelectvo. Původní optické systémy jsou nahrazeny mnohem citlivějšími spřaženými systémy s laserovým dálkoměrem. V přepravní kabině jsou nainstalovány přístroje pro navigátora. Výzbroj tvoří pouze kulomet, protože na pylonech se nalézají přídavné nádrže a elektronika.
- Mi-24BMT: Mi-24A upravený pro odminovací úkoly
- Mi-24VM (Hind-E): Verze Mi-24V určená pro bojové operace v nočních podmínkách, vybavena avionikou ruských a francouzských firem.
- Mi-24VN: Mi-24V modernizovaný na standard Mi-24VM
- Mi-24PM (Hind-E): Modernizovaná Mi-24P schopná operovat za všech povětrnostních podmínek.
- Mi-24PN: Modernizovaná Mi-24P schopná operovat za všech povětrnostních podmínek, vybavená rotorem z Mi-28, pevným podvozkem a krátkými křídly.
- Mi-24PS: Záchranná a policejní verze.
- Mi-24VK: Mi-24V s vylepšenou avionikou.
- Mi-24VK-1: Modernizovaná Mi-24V se systémem GOES 321 s nočním viděním FLIR a laserovým dálkoměrem.
- Mi-24Mk.III (Super Hind): Modernizace alžírských Mi-24 provedená firmami z JAR.
- Mi-24 ESV (Ecological Survey Version): Výzkumná verze ochrany životního prostředí.
- Mi-24E: Vylepšená verze Mi-24VP vyzbrojená dvojkanónem Gš-23 ráže 23 mm.
- Mi-24W: Polská modifikace Mi-24V
- Mi-25: Exportní verze Mi-24D
- Mi-35: Exportní verze Mi-24V
- Mi-35D: Mi-35 s výkonnějšími motory a účinnějším pancéřováním.
- Mi-35P: Exportní verze Mi-24P
- Mi-35U: Exportní verze cvičného Mi-24VU.
- Mi-35M (Hind-E): Exportní verze Mi-24VM s výkonnějšími motory TV-3-117MA, nezatažitelným podvozkem, zkrácenými křídly a kompozitovými rotory
Specifikace (Mi-24D Hind-D)
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 2
- Průměr nosného rotoru: 17,30 m
- Průměr vyrovnávacího rotoru: 3,97 m
- Délka trupu: 17,51 m
- Šířka trupu: 1,7 m
- Rozpětí křídel: 6,54 m
- Rozpětí stabilizátoru: 3,27 m
- Výška s vyrovnávacím rotorem: 5,47 m
- Celková délka s otáčejícími se rotory: 21,35 m
- Hmotnost prázdného stroje: 8450 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 11 500 kg
- Normální vzletová hmotnost: 11 200 kg
- Pohonná jednotka: 2 × turbohřídelový motor Klimov TV3-117
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 335 km/h
- Cestovní rychlost: 270 km/h
- Dolet bez přídavných nádrží: 450 km
- Dynamický dostup: 4 800 m
- Statický dostup: 2 000 m (700 m u Mi-24D/DU)
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- Čtyřhlavňový rotační kulomet 9A624 ráže 12,7 mm s 1 470 náboji, umístěný v elektricky ovládaném příďovém střelišti USPU-24
- Čtveřice raketnic UB-32 pro 4x32 neřízených raket S-5 ráže 57 mm
- 2 x NRS S-24
- 2 × 2 PTŘS 9M17 Falanga
- Čtveřice pum ráže 100, nebo 250 kg
- Dvojice pum ráže 500 kg
- Podvěsy se využívaly (a obsluha byla cvičena) i pro rychlé zaminování ze vzduchu, případně kontejnery pro distribuci propagandistických letáků.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GOEBEL, Greg. Hind Variants / Soviet Service [online]. 1 April 2009 [cit. 2008-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b FOLPRECHT, Radek. Těžké loučení. Bitevní vrtulníky typu Mi-24 sloužily v ČSLA od roku 1978. iDNES.cz [online]. 2023-06-11 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online.
- ↑ ŠPALEK, Radim. Další dva Venomy přepraveny do mrazivé Náměšti nad Oslavou [online]. Czechairforce.com, 2024-01-16 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online.
- ↑ a b BERÁNEK, Jan. Co poslat šlo, to teď odletělo. Česká armáda darovala Ukrajině svoje poslední bitevníky Mi-35 [online]. Hn.cz, 2024-03-22 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Fojtík Jakub - Bitevní vrtulník Mi-24 - Svět křídel 2007 - 80-86808-39-4
- ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky: Vrtulníky. Praha: Magnet-Press, 1994. ISBN 80-85847-13-2.
- Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X.
- Opyжиe Pоссии 2006-2007 / Russia´s Arms 2006-2007. [s.l.]: OOO „Boeнный Пapaд“ / Military Parade Ltd., 2006. (rusky a anglicky)
- Kampf hubschrauber. [s.l.]: Nebel Verlag GmbH ISBN 3-89555-061-2. (německy)
- VETTER, Bernd; VETTER, Frank. Deutsche Einsatzhubschrauber. Stuttgart: Motorbuch Verlag, 2006. ISBN 3-613-02672-4. (německy)
- MLADENOV, Alexander. Mil Mi-24 Hind Gunship. Great Britain: Osprey Publishing, 2010. ISBN 978-1-84603-953-9. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mil Mi-24 na Wikimedia Commons - Galerie Mil Mi-24 na Wikimedia Commons
- Mi-24 na Airbase.cz
- Mi-24 na stránkách Jaroslava Špačka
- 23. zVrL Přerov
- Vrtulník Mi-24 v AČR
- Oficiální stránky NATO Tiger Association
- Kompletní databáze Mil Mi-24 v ČR a ČSR
.jpg)
