Lovcovy zápisky
| Lovcovy zápisky | |
|---|---|
 | |
| Autor | Ivan Sergejevič Turgeněv |
| Původní název | Записки охотника |
| Země | Ruské impérium |
| Jazyk | ruština |
| Datum vydání | 1852 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lovcovy zápisky (Записки охотника) je soubor 25 povídek ruského spisovatele I. S. Turgeněva. Popisují život a přírodu na ruském venkově očima lovce. Autor byl vášnivý lovec, na venkovské sídlo své matky ve vesnici Spasskoje (asi 35 km SV od města Orel) byl roku 1852 policejně vypovězen a i po své emigraci v roce 1854 tam pravidelně dojížděl.
První vydání v ruštině
[editovat | editovat zdroj]Povídky původně vycházely v časopise Sovremennik v letech 1847-1852, knižně poprvé vyšly roku 1856 (tři povídky však autor doplnil až v letech 1870-1874) a svému autorovi přinesly velký úspěch. Jejich líčení ruského venkova a venkovanů významně přispěly ke zrušení nevolnictví. Patří mezi nejznámější díla klasické ruské literatury a stále vycházejí v mnoha jazycích.
Překlady do češtiny
[editovat | editovat zdroj]Do češtiny byly poprvé přeloženy Františkem Machem a vydány nakladatelstvím Ignáce Leopolda Kobera roku 1874.[1]
Podruhé je přeložil Jaroslav Hrubý a vyšly v Ottově "Ruské knihovně" roku 1891.[2]
V roce 1912 vyšel v nakladatelství Topič výbor pěti povídek z Lovcových zápisků v překladu Josefa Folprechta.[3]
V roce 1921 vydal J. Otto první kompletní překlad od Pavla Papáčka.[4]
V roce 1928 vyšel další výbor z Lovcových zápisků v překladu Hugo Sáňky v nakladatelství Dědictví Havlíčkovo v Brně[5]
V následujícím roce dílo přeložil a vydal Stanislav Minařík v Praze.[6]
V roce 1941 vyšel další výbor v překladu Petra Denka.[7]
V roce 1950 byl vydán překlad Josefa Pelíška (nakladatelství Práce)[8]
V roce 1962 následoval překlad Anny Novákové (nakladatelství Svět sovětů)[9]
Rozhlasové zpracování
[editovat | editovat zdroj]V roce 1978 byla kniha zpracována v Československém rozhlasu jako dvanáctidílná dramatizovaná četba na pokračování. Byl použit překlad Josefa Pelíška, pořad připravila a režii měla Olga Valentová. Hráli: Miroslav Moravec, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Jiří Pick, Růžena Merunková, Jiří Novotný, Vladimír Hlavatý, Jaromír Spal, Milan Neděla, Apolena Veldová, Miriam Kantorková, Jan Kotva, Vladimír Leraus, Viktor Preiss, Daniela Kolářová a další.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Databáze NK ČR, Lovcovy zápisky 1874
- ↑ J. Hrubý, Doslov v Turgeněv: Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891, str. 388.
- ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online.
- ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online.
- ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online.
- ↑ TURGENEV, Ivan Sergejevič. Lovcovy zápisky. Překlad Stanislav Minařík. Praha: Stanislav Minařík, 1929. 420 s. Dostupné online.
- ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online.
- ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online.
- ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online.
- ↑ TUREK, Petr. Ivan Sergejevič Turgeněv: Lovcovy zápisky. Český rozhlas - Vltava. 2018-11-09. Dostupné online [cit. 2018-11-09].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: Odeon 1989
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lovcovy zápisky na Wikimedia Commons - Lovcovy zápisky online (vydání z roku 1874)
