Loie Fuller
| Loie Fuller | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Marie Louise Fuller |
| Narození | 15. ledna 1862 Chicago  USA |
| Úmrtí | 1. ledna 1928 (ve věku 65 let) Paříž  Francie |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | krematorium s kolumbáriem Père-Lachaise (48°51′24″ s. š., 2°21′7″ v. d.) |
| Povolání | designér osvětlení, choreografka, tanečnice, divadelní herečka, modelka, Impresário, herečka a filmová režisérka |
| Významná díla | moderní tanec Annabelle Serpentine Dance |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Loie Fuller rodným jménem Mary-Louise Fuller (15. ledna 1862 Chicago – 1. ledna 1928 Paříž), známá také pod jmény Louie Fuller a Loïe Fuller, byla americká herečka a tanečnice, která patřila k průkopnicím moderního tance a technik divadelního osvětlování.
Život a kariéra
[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Narodila se na v Chicagu na předměstí Fullesburg, dnešní Hinsdale v Illinois. Začala svou kariéru jako profesionální dětská herečka později jako choreografka a burleskní tanečnice, k tomu účinkovala ve varieté a v cirkusových estrádách. Ve své volné taneční rutině si vytvořila vlastní pohyby a techniky improvizace. Při mnoha představeních experimentovala s choreografií pomocí pohybů dlouhé sukně a možnostmi jak na ní promítat světlo. V roce 1891 zkombinovala svou choreografii s kostýmem z lehkého hedvábí nasvíceného barevnými světly podle jejího vlastního návrhu, čím vytvořila svůj tanec nazvaný Vlnící tanec (Serpentine Dance). Po mnohých obtížích najít někoho, kdo by produkoval její práci, i proto že byla známá spíš jako herečka, byla konečně přijata, aby předvedla svůj tanec během doby mezi scénami komedie Uncle Celestine (Strýček Celestýn). Obdržela nadšené recenze.[1]
Ovšem záhy poté byla nahrazena imitátory (původně tanečnicí Minnie "Renwood" Bemis). Rozhodla se proto odjet do Evropy, což učinila v červenci 1892. Stala se jednou z mnoha amerických moderních tanečnic, které sem cestovaly s cílem získat seriózní uznání. Přívětivé přijetí v Paříži přispělo k rozhodnutí zůstat ve Francii. Stala se zde jednou z vedoucích průkopnic v umění. Pravidelně vystupovala ve Folies Bergère. S tanci jako byl její Ohnivý tanec se stala ikonou secesního hnutí a byla často zosobňována se Symbolismem, neboť její umění bylo chápáno jako perfektní soulad mezi ideou a symbolem. Loie Fuller se začala přizpůsobovat a vylepšovat své kostýmy i osvětlení, které se staly hlavním prvkem jejího vystoupení a možná dokonce více důležitým než byla její choreografie, zvláště poté, co prodloužila svou sukni, která přitahovala hlavní pozornost a tělo tanečnice bylo schováno pod vrstvou látky. Ukázkou toho jak takové představení zřejmě vypadalo je film Serpentine Dance[2] z roku 1896, od průkopníků filmu, bratrů Lumièrových. (neznámá tanečnice ve filmu, byla nesprávně označena jako Loie Fuller, ale nejedná se o ni)
Svou průkopnickou prací si Loie Fuller přitáhla pozornost, respekt i přátelství mnoha francouzských umělců jako byli Jules Chéret, Henri de Toulouse-Lautrec, François-Raoul Larche, Henri-Pierre Roché, Auguste Rodin, Jean-Léon Gérôme, Franz von Stuck, Maurice Denis, Thomas Theodor Heine, Paul-Léon Jazet, Koloman Moser, Demetre Chiparus, Stéphane Mallarmé a Marie Curie-Skłodowská. Stala se i členkou Société astronomique de France (Francouzská astronomická společnost). Měla také zaregistrováno mnoho patentů na divadelní osvětlení včetně chemické sloučeniny pro vytváření barevného gelu a použití chemických solí pro osvětlovací zařízení a kostýmy. Měla v úmyslu nechat si patentovat i její Vlnící tanec, aby tím zamezila napodobování imitátorů, nebo dokonce přivlastňování její práce. Popis svého tance předala americkému úřadu pro autorská práva, ale návrh byl soudem zamítnut, s odůvodněním, že její tanec neobsahuje žádný příběh a proto nemá oprávněný nárok na ochranu. Precedens jejího případu zůstal v platnosti od roku 1892 až o roku 1976, kdy bylo federální autorské právo rozšířeno i na ochranu choreografických děl.
Loie Fuller podporovala další průkopnické umělce jako byla tanečnice Isadora Duncan, která se také narodila ve Spojených státech. Fuller jí v roce 1902 pomohla započít její uměleckou kariéru v Evropě, sponzorováním nezávislých koncertů ve Vídni a v Budapešti.[3]
Originální umělecké jméno Loie Fuller, bylo Louie. V moderní francouzštině je slovo „L'ouïe“ výrazem pro sluch. Také byla označována přezdívkou „Lo Lo Fuller“.
Loui Fuller si vytvořila také blízké přátelství s rumunskou královnou Marií (jejich vzájemná korespondence byla publikována). Fuller se stala prostřednicí mezi ambasádou Spojených států amerických a Rumunskem při zprostředkování půjčky během první světové války. Později se v Paříži spřátelila s Karlem II. a jeho milenkou Magdou Lupescu, aniž by věděli o jejím přátelství s Karlovou matkou Marií. Loui Fuller se nejdříve u Marie páru zastávala, ale později s ní (neúspěšně) pletichařila s úmyslem pár rozdělit. Společně s královnou Marií a americkým obchodníkem Samuelem Hillem také pomohla založit Maryhillské Muzeum umění ve státě Washington, kde je také stálá výstava o její kariéře. Louie Fuller se občas vracela do Ameriky, aby pořádala vystoupení svých studentek – Fullerek (Fullerrets) nebo svých múz, ale konec svého života prožila v Paříži, kde 1. ledna 1928 zemřela na zápal plic ve věku 65 let. Její tělo bylo zpopelněno a uloženo v kolumbáriu na hřbitově Père Lachaise v Paříži. Její sestra Mollie Fuller měla dlouhou kariéru jako herečka a jako účinkující ve varieté.
Vliv
[editovat | editovat zdroj]Po její smrti zdědila taneční soubor a její studio Gab Sorère, její milovaná partnerka, se kterou strávila 30 let.[4][5] Sorère podnikla právní úkony proti tanečnicím, které protiprávně využívaly slávu a jméno Loie Fuller, ke svému vlastnímu prospěchu.[6] Její umělecká práce znovu získala profesionální i veřejný zájem. O jejím životě vzniklo i několik studií a publikací, ve kterých bylo poukazováno, že nebyla pouhou tanečnicí, ale i průkopnicí moderní performance. Oceňováno bylo i její propojení tance s moderními technologiemi.[7]
V roce 2016 vyšel životopisný film Tanečnice (La Danseuse) o Loie Fuller, kterou ztvárnila francouzská herečka SoKo a v roli Isadory Duncan se objevila Lily-Rose Depp. Taneční choreografii ve filmu vytvořila Jody Sperling. Film byl uveden v roce 2016 na filmovém festivalu v Cannes.[8]
Loie Fuller stále ovlivňuje moderní choreografy. Choreografka Jody Sperling pokračuje ve vytváření choreografií moderním pojetím žánru Loie Fuller a rozšiřováním jejích tanečních technik v duchu 21. století. Další kdo se inspiroval její prací, byla Ann Cooper Albright, která spolupracovala s osvětlovači na práci čerpající inspiraci z originálních patentů osvětlení Loie Fuller. Shela Xoregos vytvořila jako svou poctu choreografii La Loȉe.[9]
V roce 2018 byl jeden ze segmentů turné Reputation zpěvačky Taylor Swift, věnován Loie Fuller. Během každého vystoupení byl znovu uveden Vlnící tanec.[10]
Literární tvorba
[editovat | editovat zdroj]Loie Fuller napsala v angličtině své autobiografické memoáry Quinze ans de ma vie. Z angličtiny do francouzštiny je přeložil Bojidar Karageirgevitch a publikoval F. Juen v Paříži v roce 1908 s úvodem od Anatola France. Své memoáry znovu přepracovala o několik let později pod titulem Patnáct let života tanečnice, který publikoval H. Jenkins v Londýně v roce 1913.[11] Loie byla ve svém vyprávění velmi přizpůsobivá. Existuje sedm velmi dramatických verzí jak se dostala ke svým hedvábným šatům, a není známo která z verzí je reálná. Kromě vynalézání svého Vlnícího tance, také hodně psala o svých teoriích o moderním tanci a pojetí pohybu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Loie Fuller na anglické Wikipedii.
- ↑ COHEN, Selma. The International Encyclopedia of Dance. [s.l.]: Oxford University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 9780195173697. DOI 10.1093/acref/9780195173697.001.0001. Kapitola Fuller, Loie.
- ↑ "'Serpentine Dance' by the Lumière brothers". YouTube
- ↑ AU, Susan. Ballet and Modern Dance. New York, NY: Thames and Hudson, 2002. ISBN 9780500203521. S. 90.
- ↑ COLEMAN, Bud. The Gay & Lesbian Theatrical Legacy: A Biographical Dictionary of Major Figures in American Stage History in the Pre-Stonewall Era. Redakce Harbin Billy J.. Ann Arbor: University of Michigan Press, 2007. ISBN 978-0-472-06858-6. Kapitola Fuller, Loie, s. 171–175.
- ↑ Newspapers.com. Loie Fuller's Work in Life Will Be Carried on by Intimate Friend. www.newspapers.com. Wilkes-Barre, Pennsylvania: The Evening News, 28 January 1928, s. 4. Dostupné online [cit. 17 June 2018].
- ↑ Newspapers.com. Imprisoned Dancer Released. The Manchester Guardian. London, England: 19 September 1929, s. 12. Dostupné online [cit. 17 June 2018].
- ↑ ALBRIGHT, Ann Cooper. The Oxford Handbook of Screendance Studies. Redakce Rosenberg Douglas. Oxford, England: Oxford University Press, 2016. ISBN 978-0-19-998160-1. Kapitola Resurrecting the Future: Body, Image, and Technology in the Work of Loïe Fuller, s. 715–730.
- ↑ Lily-Rose Depp et Soko, comme une évidence dans "La Danseuse" [online]. Dostupné online.
- ↑ "Dancing with Light". Loie Fuller.
- ↑ BATE, Ellie. 13 Seriously Impressive Facts You Probably Didn't Know About Taylor Swift's Reputation Tour [online]. 19 June 2018 [cit. 2018-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The New York Public Library, Register of the Loie Fuller Papers, 1892-1913, scope and content note.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Ukázka choreografie Judy Sperling z filmu Tanečnice (2016) v podání herečky Soko
Obrázky, zvuky či videa k tématu Loie Fuller na Wikimedia Commons
