John Gore
| Viceadmirál Sir John Gore | |
|---|---|
| Vrchní velitel RN v Indii | |
| Ve funkci: 1831 – 1834 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Thomas Bladen Capel |
| Velící operační důstojník RN (Nore Command) | |
| Ve funkci: 1818 – 1821 | |
| Předchůdce | Charles Rowley |
| Nástupce | Benjamin Hallowell |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Spojené království |
| Složka |  Royal Navy |
| Hodnost | viceadmirál 1825, kontradmirál 1813 |
| Narození | 9. února 1772 Hrabství Kilkenny |
| Úmrtí | 21. srpna 1836 (ve věku 64 let) Datchet |
| Titul | Sir (1805) |
| Choť | Georgiana Montagu (od 1808) |
| Rodiče | John Gore a Bellamira Munbee |
| Děti | Georgiana Stuart Gore Anne Gore John Gore Maria Gore |
| Profese | námořní důstojník |
| Ocenění | rytíř Řádu lázně (1805), komandér Řádu lázně (1815) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Sir John Gore (9. února 1772 Kilkenny, Irsko – 21. srpna 1836 Datchet, Buckinghamshire, Anglie) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od dětství, vyznamenal se během válek s republikánskou Francií a následně v napoleonských válkách. V roce 1805 byl povýšen do šlechtického stavu a svou kariéru završil v hodnosti viceadmirála jako vrchní velitel britského loďstva v Indii (1831–1834).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z Irska, narodil se jako mladší syn plukovníka Johna Gore, guvernéra Toweru. K námořnictvu vstoupil již v devíti letech jako kapitánský sluha, službu začínal pod Williamem Cornwallisem v severní Americe a na Jamajce. V rámci války proti USA se zúčastnil několika bitev proti Francii, po krátkém pobytu v Anglii se vrátil na Jamajku a již v roce 1789 byl povýšen na poručíka. Za válek proti republikánské Francii utrpěl vážné zranění do hlavy při obléhání Toulonu (1793), později byl ještě dvakrát zraněn. V roce 1794 dosáhl hodnosti kapitána a dostal pod samostatné velení velkou řadovou loď HMS Windsor Castle s 98 děly a posádkou přes 700 mužů.[1] Pod velením admirála Hothama se vyznamenal v bitvě u Janova (1795). Později se v roce 1799 proslavil zajetím dvou španělských fregat a ziskem kořisti v hodnotě dvou miliónů zlatých.[2] V letech 1801–1804 byl velitelem HMS Medusa, která krátce fungovala jako vlajková loď admirála Nelsona.[3] Po obnovení válečného stavu s Francií v roce 1803 se Gore z vlastní iniciativy připojil ke středomořské flotile admirála Bickertona.
V roce 1805 byl jako nositel Řádu lázně povýšen do šlechtického stavu s nárokem na titul Sir. Téhož roku doprovázel markýze Cornwallise jako nově jmenovaného generálního guvernéra do Indie. Cornwallis však zemřel krátce poté a Gore přepravil jeho ostatky do Anglie. V následujících letech jako velitel HMS Revenge operoval u západních břehů Francie a ve Středozemním moři. V roce 1813 byl povýšen do hodnosti kontradmirála a na konci napoleonských válek obdržel komandérský kříž Řádu lázně (1815). V letech 1818–1821 byl velícím operačním důstojníkem Royal Navy (tzv. Nore Command)[4] a v roce 1825 dosáhl hodnosti viceadmirála.[5] V roce 1827 byl vévodou z Clarence vyslán do Středomoří, kde měl účast na válce za nezávislost Řecka (bitva u Navarina).[6] Nakonec v letech 1831–1834 zastával nově zřízenou funkci vrchního velitele britské námořní základny v Indii a Číně (Commander-in-Chief, East Indies and China Station).[7] Po návratu do Anglie žil na svých statcích v Buckinghamshire, které zakoupil v roce 1825 a nechal přestavět venkovské sídlo Canister House v Datchetu.[8][9]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1808 se oženil s Georgianou Montagu (1786–1854), dcerou admirála Georga Montagu.[10][11] Z jejich manželství pocházely čtyři děti. Jediný syn John sloužil u námořnictva jako poručík a v roce 1835 se nešťastnou náhodou utopil v Indii. Dcera Georgiana byla manželkou generála Charlese Stuarta (1810–1892), další dcera Anne Frances (1817–1877) se provdala za Richarda Curzon-Howea, 2. hraběte Howe (1796–1870), který působil ve dvorských službách a byl nejvyšším komořím královny Adelaidy.
Johnův starší bratr Ralph (1765–1827) byl podplukovníkem v armádě a zemřel v Kanadě, další bratr Arthur sloužil také v armádě a jako brigádní generál padl v závěru napoleonských válek v roce 1814 v Nizozemí.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Přehled velitelů HMS Windsor Castle dostupné online
- ↑ Admirál John Gore na webu morethannelson dostupné online
- ↑ Přehled velitelů HMS Medusa dostupné online
- ↑ Přehled velitelů námořní základny Nore Command dostupné online
- ↑ Služební postup admirála Johna Gore na webu threedecks dostupné online
- ↑ STEWART, William: Admirals of the World: A biographical Dictionary 1500 to the Present; Londýn, 2009; 341 s. ISBN 978-0786438099 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů britských námořních základen v 19. století dostupné online
- ↑ Dějiny města Datchet dostupné online
- ↑ Náhrobek admirála Sira Johna Gore na webu findagrave dostupné online
- ↑ Admirál Sir John Gore na webu geni.com dostupné online
- ↑ Admirál Sir John Gore na webu thepeerage dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 1. díl Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.; Praha, 2021; 367 s. ISBN 978-80-7497-348-2
- KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl Revoluční a napoleonské války na moři; Praha, 2022; 396 s. ISBN 978-80-7497-418-2
