Jan Trampota

Jan Trampota
Narození	21. května 1889; Žižkov; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. října 1942 (ve věku 53 let); Poděbrady; Protektorát Čechy a Morava
Vzdělání	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	malíř
Děti	Vratislav Trampota
Příbuzní	Vratislav Trampota (syn)
Významná díla	Zákopy pri Dunaji; Akt v křesle; Žena s kytarou; Vlastní podobizna; Ulice; … více na Wikidatech
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Trampota (21. května 1889 Žižkov^[1] – 19. října 1942 Poděbrady) byl jedním z hlavních představitelů české krajinomalby a českého moderního výtvarného umění.

Život

Jan Trampota se narodil se 21. května 1889 na Žižkově. Pocházel z chudobných poměrů jako jedno z pěti dětí Jana a Vendelíny Trampotových. Rodiče jej nejdříve nechali vyučit zahradníkem. V roce 1910 se celá jeho rodina kromě Jana odstěhovala do Ameriky.

V letech 1907–1909 studoval na Umělecko-průmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte a večerní akt u prof. Jana Preislera.

Roku 1913 byl přijat do SVU Mánes^[2] a od té doby se účastnil spolkových výstav a také výstav v cizině. V letech 1913–14 byl žákem soukromé školy Vincence Beneše a Otakara Nejedlého.

V roce 1915 pobyl v Nové Vsi u Chotěboře na pozvání paní Jarmily Šťastné-Mixové (sestry Terezy Dubrovské) společně se svým celoživotním kamarádem sochařem Josefem Kubíčkem a Otakarem Nejedlým, který kontakt zprostředkoval. Bylo to krátké a šťastné plodné období malířských zkušeností s trvale oblíbenými náměty parků, stromů a pohledů do kraje, zpravidla výrazu expresivního nebo kubizujícího.

Na podzim 1916 odešel na frontu I. sv. války k dělostřeleckému pluku, prošel postupně Salcburk, Bergheim, Novo Ledo, Fondo a Mole.

V dubnu 1919 měl první soubornou výstavu společně se sochařem Josefem Kubíčkem v pražské Weinertově umělecké a aukční síni.

V roce 1919 maloval na Slovensku. V letech 1919–1920 dlel a maloval v Nových Hradech u Vysokého Mýta jako host Josefa Kubíčka. V letech 1920 a 1921 žil v pražských Dejvicích.

V roce 1921 se oženil s Albertinou Venclovou, narodil se mu syn Vratislav. Ve stejném roce žil s rodinou na pozvání Josefa Kubíčka ve Slatině nad Zdobnicí.

V roce 1922 podnikl zájezd na Slovensko a do Uherského Hradiště.

Od roku 1923 usídlil se trvale v Pěčíně. Krajina v okolí Slatiny nad Zdobnicí a potom stráně a masivy stromů, podhorské chalupy pod korunami jasanů a lip, olší buků a jabloni v Pěčíně se staly pro umělce zemí zaslíbenou.

V r. 1927 měl druhou soubornou výstavu v Mánesu, později v Hradci Králové a následně v Bernu (Kunsthalle).

V roce 1928 končí první pěčínské období, což bylo spojeno se smrtí jeho manželky v Praze. Doléhá na něj drtivé osamocení. Ukončené období se současně stalo i vrcholem autorovy tvorby s jeho rozměrnými monumentálními krajinami ztvárněnými s dokonalým zvládnutím výtvarné techniky.

V roce 1930 pobyl společně s malířem Rudolfem Kremličkou ve Francii a oblíbil si normandský Étretat. V květnu a červnu 1931 na výstavě v Mánesu prezentuje výběr obrazů z Normandie. Kritikou pražského prostředí nebyly však pochopeny.

V roce 1931 se vrací se zpět do Pěčína a začíná tak druhé pečínské období, které končí až jeho smrtí.

V roce 1939 začala kritická fáze malířovy srdeční choroby. Z tohoto důvodu je řada nedokončených obrazů. V roce 1942 byl hospitalizován v Hradci Králové, léčil se v sanatoriu v Poděbradech, kde zemřel 19. října 1942. Posmrtnou výstavu mu SVU Mánes uspořádal v roce 1943.

Dílo

Dílo Jana Trampoty je zpravidla spojováno s jeho vrcholnou krajinářskou tvorbou. Za pozornost stojí však i jeho raná tvorba portrétní a figurální, která se nese v duchu expresionisticko kubistickém podobně jako u o něco starších představitelů Osmy (např. V křesle a Portrét ženy). J. Trampota od počátku patřil k mladým umělcům nové generace, kteří se zabývali teoretickými otázkami tvorby a bojovali o nové umělecké vyjádření.

V letech 1919–1920 dlel a maloval v Nových Hradech u Vysokého Mýta jako host Josefa Kubíčka. Vybíral si prosté a jednoduché náměty a dával rozsvítit barevným tónům ve větších plochách. Začínal malovat barevným pastelem. Otevřel si cestu k přirozené kráse bez náladovosti a bez světelných ilusí barevné hry.

Tento přístup plně rozvinul po r. 1923, kdy začíná je dlouhodobý pobyt v Pečíně. Barvu spojil s tvarem, nechal se unášet harmonií přírodního řádu, hledal a objevil v něm kompozici české krajiny (konkrétně Orlických hor). V této době se dotvářela jeho výtvarná osobnost. Vrcholná tvorba J. Trampoty spadá do období moderního francouzského neoklasicismu (zejména André Derain), avšak forma a obsah jeho obrazů (např. Slatinské údolí a Jasan od Petrů) jsou osobitější ve srovnání s dalšími „mánesáky“, např. Oldřichem Koníčkem nebo Alfrédem Justitzem. V jeho díle však zaznívá i expresivnější pojetí zřejmě inspirované O. Frieszem (např. Měsíčná noc).

V roce 1930 maloval společně s malířem Rudolfem Kremličkou ve Francii, kde si oblíbil normandský Étretat. Jeho práce na pobřeží Normandie a hluboké zážitky ze setkání s uměleckými díly ve francouzských galeriích v něm posílily vědomí správnosti nastoupené cesty. Divukrásná přímořská příroda byla pro něho objevným zážitkem. Současně byla ale i zkouškou, že dovede zvládnout novou přírodní skutečnost v její působivosti. Jeho obrazy a studie pobřežní krajiny a borovicových alejí představují uzavřený cyklus, v němž autor zůstal nadále věren sám sobě. Staly se nedílnou součástí jeho tvůrčí osobitosti. Je zajímavostí, že expresivnější formu jeho normandských pobřeží (např. Stříbrné pobřeží u Étretatu) předznamenává již raný obraz Strž (1908). Některé obrazy z tohoto výtvarného období mohou mít i pozdější dataci (1931 až 1932).

V roce 1931 začalo druhé pěčínské období. S obrovským vypětím koncipoval nové a nové obrazy z Pěčína a z Orlických hor. Se sebevědomím zvládnuté formy vytvářel obraz české krajiny, který je ojedinělým výsledkem tvůrčího úsilí (např. Zima v Pěčíně z r. 1936). Dle J. Hlušičky „lze zaznamenat sklon k výrazovému oproštění“. Naplněn touhou po harmonii přírodního celku stavěl ve tvarech i plastickém působeni barev rozměrné obrazy, z nichž mnohé zůstaly nedokončeny jenom proto, že se podle umělcova soudu nezdařily třeba jen v maličkých detailech.

Souborné výstavy

1919 Praha, Weinertova síň (společně Josefem Kubíčkem)
1927 Praha, Síň Mánesa
1927 Hradec Králové, Městské průmyslové muzeum
1927 Bern, Kunsthalle
1931 Praha, Síň Mánesa
1943 Praha, Síň Mánesa (Posmrtná výstava Jana Trampoty)

Galerie

Jan Trampota Strž (1908)
Jan Trampota V křesle (1912)
Jan Trampota Lihovar v Nové Vsi (1915)
Jan Trampota Chotěboř (1915)
Jan Trampota Park v Nové Vsi (1915)
Jan Trampota Park v Nové vsi (1915)
Jan Trampota Portrét ženy (1915)
Jan Trampota Měsíčná noc (1924)
Jan Trampota Jasan od Petrů (1924)
Jan Trampota Slatinské údolí
Jan Trampota Pěčín v zimě (1927)
Jan Trampota Stříbrné skály u Étretatu
Jan Trampota Zima v Pečíně (1936)
Jan Trampota Chalupa v Žampachu
Jan Trampota Důl (kresba)
Jan Trampota Na louce (Divá Bára)

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Prokopa na pražském Žižkově
↑ Archivovaná kopie. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2013-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03.

Literatura

Hlušička, J.: Jan Trampota. Brno: GAP, 2009.
Karlíková, L.: Jan Trampota. Hradec Králové: Kruh, 1988.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Trampota na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Trampota
Jan Trampota v Informačním systému abART
Neoficiální stránky obce Pěčín Ing. Jedličky/Trampota Jan Archivováno 12. 7. 2007 na Wayback Machine.
Encyklopedie Vševěd

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Prokopa na pražském Žižkově

[2] Archivovaná kopie. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2013-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03.

[1]

[2]