Emu hnědý
 Emu hnědý | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | kasuárové (Casuariiformes) |
| Čeleď | kasuárovití (Casuariidae) |
| Rod | emu (Dromaius) |
| Binomické jméno | |
| Dromaius novaehollandiae (Latham, 1790) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emu hnědý (Dromaius novaehollandiae), česky někdy i emu australský[2] je druh běžce a zároveň také druhým největším nelétavým ptákem světa a největším původním ptákem Austrálie.[3] Je také jediným žijícím druhem rodu Dromaius.
Váží 20–55 kg, měří 150–190 cm.[4]
Emuové jsou hojní na většině území australského kontinentu, ale v Tasmánii byli vyhubeni.[5] Jeho hejna mohou mít i desítky členů.[3] Také se chovají ve farmových chovech, pro maso, olej a kůži.
Koncem roku 2019 byl oznámen objev vyhynulého druhu emu (Dromaius arleyekweke) z pozdně miocénních sedimentů Severního teritoria Austrálie.[6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]- Potrava v přírodě: stejně jako pštrosi jsou i emuové všežraví, rádi se živí především bobulemi a semeny.[3]
- Rozmnožování: Do společného hnízda snáší několik samic, inkubace je cca 49–52 dnů. Vejce jsou zelená a váží až 900 gramů.Několik samic snáší vejce do jednoho hnízda (každá 5–15 vajec). Patří mezi nejmenší vejce u ptáků k poměru těla. Na hnízdě sedí samec, který pak mláďata vodí. Mláďata jsou nekrmivá (nidifugní). V přírodě se dožívá deseti let, v zajetí až 35 let.
- Nároky na chov: Jsou otužilí, stačí jim výběh a nevytápěná ubikace nebo podestlaný přístřešek. Tohoto využívají zoologické zahrady (více viz Chov v zoo).
- Rychlost běhu: Podle počítačových modelů dokážou zástupci tohoto druhu běžet rychlostí asi 13,3 m/s, tedy 47,9 km/h.[7] Podle vědecké studie, publikované v roce 2017, pak dokáže jedinec o hmotnosti kolem 27 kg běžet rychlostí 57,6 km/h.[8]
Chov v zoo
[editovat | editovat zdroj]Emu hnědý patří v evropských zoo mezi 10 nejčastěji chovaných druhů. Na jaře 2020 jej chovalo přibližně 550 zoo zařízení. V rámci Česka se v tu dobu jednalo o šest zoologických zahrad založených před rokem 1989:[9]
Zároveň byl tento druh chován i v řadě dalších menších zoo zařízení. Z těch licencovaných se v danou dobu jednalo o tyto zoo:[9]
Chov v Zoo Praha
[editovat | editovat zdroj]Emu hnědý patří v Zoo Praha mezi nejdéle chované druhy. První údaj pochází z roku 1933, kdy byl v cirkusu Kludský dovezen samec Pepík. Následně byl přes firmu Hagenbeck získán Pepík II. V letech 1946 až 1974 sice neexistuje přesná evidence, ale od 70. let je zcela jasné, že je emu chován bez přerušení až do současnosti.[2] V závěru roku 2018 byl chován pár.[10] Na konci února 2020 se narodilo jedno mládě a v průběhu března téhož roku následovalo dalších osm potomků,[11] o které se staral chovný samec Emil.[12]
Tento druh je k vidění v expozici v horní části zoo.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c Emu australský – lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8317/
- ↑ Archivovaná kopie. www.zoobrno.cz [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-23.
- ↑ Derham, T.; et al. (2023). Extinction of the Tasmanian emu and opportunities for rewilding. Global Ecology and Conservation. 41: e02358. doi: 10.1016/j.gecco.2022.e02358
- ↑ Adam M. Yates & Trevor H. Worthy (2019). A diminutive species of emu (Casuariidae: Dromaiinae) from the late Miocene of the Northern Territory, Australia. Journal of Vertebrate Paleontology, Article: e1665057. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2019.1665057
- ↑ Sellers, W. I. & Manning, P. L. (2007). "Estimating dinosaur maximum running speeds using evolutionary robotics". Proc. R. Soc. B. The Royal Society. 274 (1626): 2711–6. doi:10.1098/rspb.2007.0846
- ↑ Hirt, M. R.; Jetz, W.; Rall, B. C.; Brose, U. (2017). "A general scaling law reveals why the largest animals are not the fastest". Nature Ecology & Evolution. 1 (8): 1116–1122. doi: 10.1038/s41559-017-0241-4
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Představujeme mláďata z karantény: Emu hnědý. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-04-30]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Amanda L. Kuehn, Andrew H. Lee, Russell P. Main & Erin L.R. Simons (2019). The effects of growth rate and biomechanical loading on bone laminarity within the emu skeleton. PeerJ 7:e7616. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.7616
- Axel H. Newton & Craig A. Smith (2020). Regulation of vertebrate forelimb development and wing reduction in the flightless emu. Archivováno 19. 2. 2021 na Wayback Machine. Developmental Dynamics. doi: https://doi.org/10.1002/dvdy.288
- Pasha A. van Bijlert, Anne S. Schulp, and Karl T. Bates (2024). Muscle-controlled physics simulations of bird locomotion resolve the grounded running paradox. Science Advances. 10 (39): eado0936. doi: 10.1126/sciadv.ado0936
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu emu hnědý na Wikimedia Commons - Emu v ZOO Brno (česky)
- Galerie emu hnědý na Wikimedia Commons
