Přeskočit na obsah

Diakritické znaménko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Háček
(Čeština, chorvatština, slovinština, finština aj.)
Přehláska
(Němčina, skandinávské jazyky aj.)
Tilda
(Portugalština aj.)
Breve
(Krátká výslovnost)
Prostý akcent v řecké alfabetě

Diakritické znaménko (z řeckého διακριτικός diakritikós = rozlišující), v typografii též akcent, je znaménko v okolí písmene (nad ním, pod ním, vedle něj), které nějak pozměňuje jeho význam. Nejčastěji označuje jeho odlišnou výslovnost (jinou hlásku), dále může označovat např. délku samohlásky nebo přízvuk. U souhláskových písem se užívá znamének (punktace) k vokalizaci, tedy doplnění samohlásek. Diakritická znaménka jako celek se též nazývají diakritika.

Od diakritických znamének je třeba odlišovat samostatná interpunkční znaménka, která signalizují vztahy mezi větami v souvětí nebo mezi částmi věty a modální postoj mluvčího.

Také tečka nad písmenem i je dnes již nedílnou součástí tohoto znaku.

Znaménka

[editovat | editovat zdroj]

Diakritická znaménka mají v různých jazycích různé použití a význam, tj. nepoužívají se pouze k prodlužování samohlásek nebo měkčení. Téměř všechny znaky s diakritikou ve všech psaných jazycích shrnuje dnes systém kódování grafémů Unicode. Následující seznam obsahuje pouze výčet některých diakritických znamének v některých jazycích používajících písmo nezachycující některé hlásky, např. z latinky jako např. čeština.

  • ´ – čárka (akut),
    • délka hlásky. V češtině a slovenštině označuje délku samohlásky (např. Á, é), ve slovenštině i délku slabikotvorných souhlásek ŕ a ĺ.
    • přízvuk. V ruštině se v učebnicových textech či slovnících používá k označení slovního přízvuku, v běžných textech se přízvuk neznačí.
    • palatalizace - změkčení, např. polské ń (ň)
    • jiná změna výslovnosti samohlásek
    • výška hlásek
    • tón
    • zdůraznění
    • rozlišení významu slov (dánština, norština)
    • jiné použití
  • ˇ – háček, např. Č, ě (měkčení). Používá se v češtině, slovenštině, jihoslovanských jazycích používajících latinku, litevštině, lotyštině, estonštině, finštině a siouxštině.
    • u malého ť a ď (a ve slovenštině ještě ľ a Ľ) se používá alternativní forma nazývaná klička či malý háček, podobná apostrofu ’
  • ˚ – kroužek, v češtině ů (původně „uo“), v severských jazycích å

Pouze v cizích jazycích:[1]

Původ

[editovat | editovat zdroj]

S křesťanskou misií a se šířením latinské a řecké vzdělanosti na sever vznikla jednak potřeba přesněji zaznamenávat výslovnost řečtiny, jednak zaznamenávat hlásky jiných jazyků v abecedě, která pro ně nebyla původně určena. Vývoj v Evropě šel trojím směrem:

  • Pro východoslovanské jazyky se řecká abeceda rozšířila o další písmena (cyrilice, azbuka).
  • V latinské abecedě se začaly používat skupiny písmen čili spřežky. Tak pro rozlišení mezi hláskami „u“ a „v“ se začalo psát „vv“, pozdější dvojité „w“, v angličtině vnímané jako dvojité u. V češtině se užívaly spřežky například „sz“ pro „š“, „cz“ pro „č“ a podobně.
  • V pozdním středověku vznikla diakritická znaménka. Nejprve se zavádí od konce 14. století do češtiny díky spisu Orthographia Bohemica (Český pravopis) připisovanému M. Janu Husovi. Objevuje se tečka (podle „punctus rotundus“, také nabodeníčko[pozn. 1] krátké) s významem měkčení, pozdějšího háčku, a čárka („gracilis virgula“, nabodeníčko dlouhé[pozn. 1]) pro označení délky. Tečka se v polštině zachovala u ż. České š se nakonec ujalo i v jiných jazycích a v mezinárodních znakových sadách výslovnosti.

Jediný evropský jazyk, který žádná diakritická znaménka nezavedl, byla angličtina, jejíž výslovnost se od psané podoby silně odchýlila. Díky tomu, že nejrozšířenější standardy v oblasti výpočetní techniky pochází z anglicky mluvících zemí, vznikla potřeba zápisu i znaků, které anglická abeceda neobsahuje. Jednou z možností, která se v současné době objevuje například v německé praxi, je návrat k historickému pravopisu a náhrada diakritických znamének spřežkami (psaní „ue“ místo „ü“, např. ueber místo „über“, a „ae“ místo „ä“, např. Maedchen místo „Mädchen“). Na podobném principu je založen i VIQR, což je jeden ze způsobu kódování diakritiky ve vietnamštině.

Diakritickým znakům se nakonec nevyhnula ani nová čínská abeceda pchin-jin, která používá přehláskovou dvoutečku ü.

Znaky s diakritikou v některých jazycích

[editovat | editovat zdroj]

Diakritická znaménka na českých klávesnicích

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část je kandidátem na přesunutí na Wikiknihy.
Na stránky tohoto projektu se umísťují svobodné a otevřené návody, manuály či učebnice. Na Wikipedii článek může zůstat, pouze pokud bude upraven do encyklopedické podoby.

Při psaní do elektronických přístrojů, zejména do mobilních telefonů, tabletů a osobních počítačů se realizují znaky s diakritikou volbou znakové sady klávesnice zpravidla volbou jazyka nebo jejich skupiny, nejčastěji na základě systému kódování znaků Unicode. Propojení klávesnice a znaků provádí operační systém.

České rozložení umožňuje napsat velké množství písmen s diakritickými znaménky. Z jazyků Evropské unie je možné na české klávesnici plnohodnotně psát nejen česky a anglicky, ale i finsky, francouzsky (bez ligatur æ a œ – nahraditelné spřežkami ae a oe), irsky, italsky, maďarsky, německy (s ß), nizozemsky (bez ligatury ij – nahraditelné spřežkou ij), polsky, slovensky, slovinsky a švédsky. Pokud bychom přičetli ještě smluvní jazyky EU, mohli bychom psát navíc baskicky, katalánsky a valencijsky. Znaky s diakritikou jsou dostupné více způsoby. Buď tak, že se vyvolá diakritické znaménko (např. háček a čárku běžným způsobem) např. klávesou čárky, následně sám znak, a následně sám znak, např. klávesy "A". Druhý způsob je držením klávesy AltGr a stiskem příslušné klávesy. Níže uvedené kombinace s AltGr fungující u rozložení CS QWERTZ, nikoli však u CS QWERTY.

Dostupná diakritická znaménka jsou:[pozn. 2]


´ – čárka:

  1. ˇ ˏ (vedle klávesy ← BackSpace), např. ŕ = ˇ ˏ, potom samostatně stisknout R
  2. Alt Gr + 9 í, např. Ń = Alt Gr + 9 í, potom samostatně stisknout ↑ Shift + N

ˇ – háček:

  1. ↑ Shift + ˇ ˏ, např. Ť = ↑ Shift + ˇ ˏ, potom samostatně stisknout ↑ Shift + T
  2. Alt Gr + 2 ě, např. ň = Alt Gr + 2 ě, potom samostatně stisknout N
  • malý háček (klička) - stejně jako háček (jen s písmeny ď, ť, ľ a Ľ, nelze vložit samostatně):
  1. ↑ Shift + ˇ ˏ, např. Ľ = ↑ Shift + ˇ ˏ, potom samostatně stisknout ↑ Shift + L
  2. Alt Gr + 2 ě, např. ď = Alt Gr + 2 ě, potom samostatně stisknout D

¨ – dvě tečky:

  1. ' .. (nad pravým ↑ Shift), např. Ä = ' .., potom samostatně stisknout ↑ Shift + A
  2. Alt Gr + %= (za řadou s čísly), např. ë = Alt Gr + %=, potom samostatně stisknout E

ˆ – vokáň: Alt Gr + 3 č, např. â = Alt Gr + 3 č, potom samostatně stisknout A

˘ – oblouček: Alt Gr + 4 š, např. ă = Alt Gr + 4 š, potom samostatně stisknout A

° – kroužek:

  1. ↑ Shift + °  ; (většinou na začátku druhé řady hned pod Esc), např. å = ↑ Shift + °  ;, potom samostatně stisknout A
  2. Alt Gr + 5 ř, např. Ů = Alt Gr + 5 ř, potom samostatně stisknout ↑ Shift + U

˛ – ogonek: Alt Gr + 6 ž, např. ą = Alt Gr + 6 ž, potom samostatně stisknout A

` – těžký akcent: Alt Gr + 7 ý, např. à = Alt Gr + 7 ý, potom samostatně stisknout A

· – tečka: Alt Gr + 8 á, např. ė = Alt Gr + 8 á, potom samostatně stisknout E

˝ – dvě čárky: Alt Gr + 0 é, např. ű = Alt Gr + 0 é, potom samostatně stisknout U

¸ – cedilla: Alt Gr + ˇ ˏ, např. ç = Alt Gr + ˇ ˏ, potom samostatně stisknout C

Pohyblivost uplatnění diakritiky

[editovat | editovat zdroj]

Diakritická znaménka mohou i pro stejnou hlásku být užívána pohyblivě, např. český palatalizační háček hlásky "ď", "ň" se ve slovech ďábel, děkuje, ňouma, někdo, nikdo použije nebo i nepoužije v závislosti na následující hlásce resp. tvaru samého základního znaku.

Polská obdoba stejné hlásky se před i (nikt) rovněž nevyznačuje, ale před e se zapíše jako spřežka ni (niektóry). Obdobně změkčení ś se vyznačí jako jesteśmy, ale před samohláskou jako spřežka siedzi.

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Pojem nabodeníčko je Husovi přisuzován neprávem, sám jej ve svých spisech nikdy nepoužil. Používání tohoto termínu není doloženo ani později a do spojitosti s Husovým dílem a širšího povědomí vůbec se dostal velkým omylem až v 19. st.[2][3][4]
  2. ↑ Z důvodu co nejvěrnější podoby se skutečnými klávesami jsou na těch zde vyobrazených znaky formátovány jako malé písmo nebo horní či dolní index. Kvůli správnějšímu zarovnání byly také některé znaky nahrazeny vizuálně podobnými (např. ¨ za .. nebo ´ za ˏ).
    + v klávesové zkratce znamená současný krátký stisk a následné uvolnění všech těchto kláves.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KOČIČKA, Pavel; BLAŽEK, Filip. Praktická typografie. 2. vyd. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6385-4. Kapitola Sazba cizích jazyků, s. 118. 
  2. ↑ PLESKALOVÁ, Jana. Jan Hus a nabodeníčka. In: ČMEJRKOVÁ, Světla; SVOBODOVÁ, Ivana. Oratio et ratio : Sborník k životnímu jubileu Jiřího Krause. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2005. Dostupné online. ISBN 80-86496-23-6. S. 283–287. Archivováno 15. 9. 2021 na Wayback Machine.
  3. ↑ FIALOVÁ, Zuzana. Zmatky s nabodeníčky [online]. rozhlas.cz, 2007-7-6 [cit. 2014-08-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Masarykova univerzita, Brno, 2012–2020 [cit. 2022-06-09]. Heslo NABODENÍČKO. Dostupné online. 
  5. ↑ Česko-lotyšský klub. www.lotyssko.unas.cz [online]. [cit. 2016-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Diakritické_znaménko&oldid=24132212“