Přeskočit na obsah

Dendera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dendera
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška81 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00
StátEgyptEgypt Egypt
Dendera
Dendera
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel53 109 (2006)[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: Dender, řeka v Belgii.
Průčelí chrámu Dendera.

Dendera je obec v egyptském guvernorátu Kená, ležící na levém břehu Nilu 60 km severně od Luxoru. Patří k nejvýznamnějším archeologickým nalezištím v Egyptě a je vyhledávanou turistickou atrakcí.[2]

Město bylo založeno již v předdynastické době, nazývalo se Iunet nebo Tareret (doslova „Paní božského pilíře“, z toho vzniklo řecké Tentyra a arabské Dendera). Bylo správním sídlem šestého nomu Horního Egypta (nom Krokodýla) a centrem kultu bohyně Hathor. Dochoval se chrámový komplex o rozloze 40 000 m² obehnaný hradbou z nepálených cihel, ležící přes dva kilometry jihovýchodně od novodobého městečka; hlavní chrám zasvěcený Hathoře byl na starších základech postaven za vlády Ptolemaia II.[3] Stavební činnost pokračovala i za římské nadvlády, jak o tom svědčí menší svatyně bohyně Isis a brána z doby císaře Traiana. V areálu se nachází posvátné jezírko a mnoho menších staveb jako jsou mastaby a mammisi.

Významnou památkou starověké astronomie je Denderský zvěrokruh z 1. století př. n. l., jehož originál je uložen v pařížském Louvre.[4] Předmětem dohadů je reliéf v Hathořině chrámu, který podle jedné verze znázorňuje hada a lotosový plod, podle druhé žárovku, což vede ke spekulacím, že staří Egypťané již znali elektrické osvětlení.[zdroj?]

Dendera patřila k prvním centrům koptské církve, působil zde svatý Pachomios. Pod názvem Tentyris je titulární diecézí římskokatolické církve.

  1. Dostupné online.
  2. Gerhard Löwe, Heinrich Alexander Stoll: ABC antiky. Ivo Železný, Praha 2000. S. 84
  3. L. V. Wellner: Ptolemaiovci. Z makedonských hor na trůn faraonů. Epocha, Praha 2011. S. 137
  4. Jiří Grygar, Zdeněk Horský, Pavel Mayer: Vesmír. Mladá Fronta, Praha 1979. S. 227.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]