Džunna

Džunna
Narození	786
Úmrtí	11. června 840 (ve věku 53–54 let); Junna-in
Pohřben	Ōharano no Nishi no Minenoe no Misasagi
Potomci	Tsunesada-shinnō, Motosada-shinnō, Tsuneyo, Jishi a Prince Yoshisada
Otec	Kammu
Matka	Fujiwara no Tabiko
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Džunna (japonsky 淳和天皇, Džunna-tennó, asi 786 – 11. června 840) byl padesátý třetí císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.^[2] Vládl od 29. května 823 do své abdikace 22. března 833.^[3]^[4]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Ótomo (大伴親王),^[3] byl pátým synem 50. císaře Kammua.

Císař Džunna je tradičně uctíván v místě svého mauzolea. Jako místo Džunnova mauzolea stanovil Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora Císařské mauzoleum Óharano no Niši no Minenoe no Misasagi (大原野西嶺上陵) v kjótské čtvrti Nišikjó-ku.^[1]

Události za Džunnova života

Po neúspěšné rebelii císaře Heizeie v roce 810, známé jako incident Kusuko, se princ Ótomo stal ve svých 25 letech korunním princem.^[4]

Ve 14. roce své vlády císař Saga 30. května 823 abdikoval ve prospěch svého mladšího bratra Ótoma, pozdějšího císaře Džunny.^[4]

V 10. roce své vlády císař Džunna 22. března 833 odstoupil z trůnu a nástupnictví (senso) obdržel jeho synovec a adoptovaný syn princ Masara (正良親王), pozdější císař Ninmjó, který krátce nato údajně usedl na trůn (sokui).^{[pozn. 1]} Poté co císař Džunna odstoupil z trůnu, byli naživu dva bývalí císaři, Saga a Džunna. V té době byl Saga znám jako starší klášterní císař a Džunna byl nazýván mladším klášterním císařem.^[4]

Bývalý císař Džunna zemřel 11. června 840 ve věku 55 let.^[5] Po jeho smrti se dvořan Jošifusa Fudžiwara zasadil o to, aby na trůn usedl nikoli 2. syn císaře Džunny, korunní princ Cunesada (恒貞親王), jak bylo plánováno, ale nejstarší syn císaře Ninmjóa princ Mičijasu (道康親王). Džunnova smrt připravila cestu pro vzestup moci klanu Fudžiwara.^[6]

Rodina

Císařský princ Ótomo neboli císař Džunna měl 12 manželek, s nimiž zplodil 14 dětí, 6 synů a 8 dcer. Jeho druhorozený syn, císařský princ Cunesada, byl roku 842 zbaven nástupnictví, aby mohl na trůn usednout nejstarší syn císaře Ninmjóa princ Mičijasu, který vešel posléze ve známost jako císař Montoku.

Odkazy

Poznámky

↑ Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Junna na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
↑ Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p. 64.
↑ ^a ^b Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
↑ ^a ^b ^c ^d Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ, 1979. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press.. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323
↑ ^a ^b Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842
↑ Mason, R. H. P.; CAIGER, J. G., 1997. A History of Japan. 2nd (revised). vyd. North Clarendon, VT: Charles E. Tuttle Company. ISBN 0-8048-2097-X.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Džunna na Wikimedia Commons

Japonští císaři
Předchůdce: Saga	823–833 Džunna	Nástupce: Ninmjó

[6] Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[5]

[kunaichō-1] Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency

[PF-2] Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p. 64.

[IT-3] Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland

[B+I-4] Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ, 1979. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press.. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323

[Varley-5] Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842

[7] Mason, R. H. P.; CAIGER, J. G., 1997. A History of Japan. 2nd (revised). vyd. North Clarendon, VT: Charles E. Tuttle Company. ISBN 0-8048-2097-X.

[1]

[2]

[3]

[4]

[pozn. 1]

[5]

[6]