Boris Magaš
Vzhled
Boris Magaš | |
---|---|
Narození | 22. srpna 1930 Karlovac |
Úmrtí | 24. října 2013 (ve věku 83 let) Rijeka |
Místo pohřbení | Mirogoj (45°50′9″ s. š., 15°59′16″ v. d.) |
Povolání | architekt a vysokoškolský učitel |
Ocenění | Viktor Kovačić Award (1963) Cena Vladimira Nazora (1979) Cena Vladimira Nazora (1991) Viktor Kovačić Award (1993) Order of Danica Hrvatska (1997) |
Choť | Olga Magaš |
Děti | Michela Magas[1] Andrea-Eva Magaš-Pavušek |
Web | borismagas |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Boris Magaš (22. srpna 1930, Karlovac, Jugoslávie – 24. listopadu 2013, Záhřeb, Chorvatsko) byl chorvatský architekt.
Magaš studoval architekturu v Záhřebu na Fakultě technických věd Záhřebské univerzity. Poté pracoval jako akademik na několika katedrách téže univerzity. V roce 1967 se stal spolupracovníkem projektové skupiny „Interinženjering“ a o dva roky později i ředitelem Stavebně-projektového závodu v Rijece. V Rijece rovněž vyučoval na místní univerzitě i stavitelství v oblasti výškových budov. V roce 1988 byl zvolen za člena Chorvatské akademie věd. O dva roky později se stal poradcem chorvatského prezidenta v oblasti architektury a urbanistiky.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Muzeum osvobození v Sarajevu (spolu s Šmidihenem a Horvatem), 1963.
- Hotelový komplex Solaris, Šibenik, 1967.
- Haludovo Palace Hotel, Malinska, Krk, 1968.
- Jesle a školka Vjeverica, Záhřeb, 1973–1975.
- Stadion Poljud, Split, 1979.
- Kostel sv. Nikoly Taveliće a Klášter na Turnići, Rijeka, 1986.
- Kostel Angustina Kažotiće, Volovčica, Záhřeb, 1998
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1991 byl za celoživotní dílo vyznamenán chorvatskou Cenou Vladimira Nazora.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-03-24].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Magaš na Wikimedia Commons