Přeskočit na obsah

Augustin Gažotič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Blahoslavený
Augustin Gažotič
OP
Biskup z Lucera
Pomník bl. Augustina Gažotiče v Trogiru
Pomník bl. Augustina Gažotiče v Trogiru
Církevřímskokatolická
DiecézeLucera
SídloLucera
Jmenování21. srpna 1322
Uveden do úřadu1322
Emeritura3. srpna 1323
PředchůdceGiacomo da Fusignano
NástupceGiacomo
Zasvěcený život
Institutdominikáni
Svěcení
Biskupské svěcení1303
světitel Benedikt XI.
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narozeníasi 1260
Místo narozeníTrogir
Datum úmrtí3. srpna 1323
Místo úmrtíLucera
Místo pohřbeníKatedrála Nanebevzetí Panny Marie, svatého Štěpána a svatého Ladislava v Záhřebu
Alma materPařížská univerzita
Svatořečení
Beatifikace17. července 1700
Bazilika sv. Petra
beatifikoval Inocenc XII.
Svátek3. srpna
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributybiskupská roucha
PatronLucera
Místo úctyLucera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Augustin Gažotič (italsky jako Agostino Casotti, též jako Kažotić, nebo Gažotič, cca 12601323) byl biskup a dominikán. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.

Narodil se zřejmě v roce 1260 (přesné datum není známo) v Trogiru poblíž SplituDalmácii. Jeho rodiče náleželi ke šlechtě. Od mládí vychováván ve víře, proto vstoupil v sedmnácti letech do dominikánského řádu.

Jako řeholník se snažil co nejvíce přiblížit způsobu života sv. Dominika, zakladatele řádu, na rozdíl od něj ale žil ještě více asketicky. Velice dbal řeholních pravidel.

Řeholníkem

[editovat | editovat zdroj]

Za vzor si vytyčil církevní učitele - sv. Augustina (jehož jména byl nositelem), sv. Řehoře a sv. Jeronýma. Výroky těchto světců také často citoval. Byl vyhledávaným zpovědníkem a kazatelem. Jeho strhující kázání bývala velice navštěvována.

Zřídil a spravoval několik nových řádových domů, protože řeholního dorostu přibylo takovou měrou, že jim kláštery v dosavadním počtu přestaly kapacitně dostačovat. Z řad těchto nových bratří byli i jeho zásluhou vychováni dobří řeholníci a obhájci katolické víry proti herezím a omylům. On sám velice úspěšně na území Bosny potíral hereze sekty "Bogumilů", jejichž bludy byly značně rozšířeny.

Biskupem záhřebským

[editovat | editovat zdroj]

Když mu bylo 44 let, povolal jej papež bl. Benedikt XI. do Říma, kde mu bylo oznámeno, že je jmenován biskupem v Záhřebu. Záhřebská diecéze byla na tom v té době (roku 1304) velice špatně díky nájezdům Tatarů. Místní šlechta se navíc po smrti krále Ondřeje III. začala vyžívat v masakrování a zvráceném životě.

Duchovenstva v diecézi byl nedostatek, stávající duchovní byli navíc značně přivyklí zesvětštělému životu, postrádajíce zbožnosti a namnoze se nedalo mluvit o vzdělanosti.

Urychleně začal dokončovat stavbu záhřebského katedrálního chrámu a pro zlepšení úrovně duchovenstva v Záhřebu zřídil dominikánský klášter. Pamatoval na nemocné a zřídil zde také nemocnici. Stal se dobrodincem a rádcem potřebných. I jako biskup žil velice prostě a odmítal jakékoliv pohodlí. Často pěšky chodil na vizitace do farností. Stal se všeobecně oblíbeným.

Svolal diecézní synody, na kterých vnesl pořádek mezi znesvářené duchovenstvo a z jeho nařízení byl sestaven pro celou diecézi platný zákoník, který měl být k dispozici v sakristii každého kostela.

Biskupem v Luceře

[editovat | editovat zdroj]

Coby stoupenec krále Karla Roberta se účastnil církevního sněmu v Boloni v roce 1317. Po tomto sněmu začala šlechta namnoze krutě utiskovat poddané a násilím se snažila záhřebskou katolickou církev dostat pod svou kontrolu. Docházelo ke svévolnému sesazování opatů v klášterech a zabavování církevního majetku šlechtou.

Toto jej vedlo k tomu, že se v roce 1320 záhřebské diecéze vzdal, a přijal službu diecézního biskupa v Luceře v italské Apulii, kraji, kde bylo pomalu víc mohamedánů než křesťanů. Augustin zde dosáhl nečekaných výsledků. Diecéze byla duchovně obnovena. Pro spásu duší pracoval pak jako biskup až do smrti.

Blahořečení

[editovat | editovat zdroj]

Blahořečen byl v roce 1700 dne 17. července za pontifikátu papeže Lva X., úctu k tomuto blahoslavenému pak potvrdil pro církev papež Inocenc XII. a liturgická památka tohoto blahoslaveného se slaví jako připomínka vždy 3. srpna.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]