Albert Mangelsdorff

Albert Mangelsdorff
Albert Mangelsdorff
Základní informace
Narození	5. září 1928; Frankfurt nad Mohanem
Úmrtí	25. července 2005 (ve věku 76 let); Frankfurt nad Mohanem
Místo pohřbení	Hauptfriedhof Frankfurt
Žánry	jazz, avantgardní jazz, free jazz, post-bop, modal jazz a jazz fusion
Povolání	jazzový hudebník a hudebník
Nástroje	pozoun, kytara a hlas
Vydavatelé	Challenge Records; Enja Records
Členem skupin	United Jazz + Rock Ensemble; Hr-Jazzensemble; Globe Unity Orchestra; German Jazz Masters
Ocenění	Frankfurtská hudební cena (1986); Goethova plaketa města Frankfurtu nad Mohanem (1991); Hesenský řád za zásluhy (1998); velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo; Cena Paula Acketa; … více na Wikidatech
Příbuzní	Emil Mangelsdorff (sourozenec)
Web	www.albert-mangelsdorff.de
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Mangelsdorff (5. září 1928 Frankfurt nad Mohanem – 25. července 2005 tamtéž) byl německý hráč na pozoun a vůdčí osobnost evropského free jazzu.

Život

Byl mladším bratrem saxofonisty Emila Mangelsdorffa, významného představitele ilegální jazzové scény v nacistickém Německu.^[1] V roce 1947 nastoupil jako kytarista do frankfurtského big bandu Otty Lautnera. Pak se přeorientoval na hru na pozoun, působil v frankfurtské opeře a v orchestru hesenského rozhlasu, který vedl Willy Berking. Zpočátku se zaměřil na cool jazz, po návratu z asijského turné se stal průkopníkem etno jazzu. Na Newportském jazzovém festivalu v roce 1958 vystoupil s Louisem Armstrongem. Roku 1961 založil vlastní jazzový kvintet.^[2]

V šedesátých letech Mangelsdorffovu tvorbu ovlivnil free jazz. Vyvinul multifonní techniku pozounové hry, využívající hrdelní zpěv.^[3] Hrál na nástroj od firmy Conn-Selmer. V roce 1975 spoluzaložil soubor United Jazz + Rock Ensemble, zabývající se stylem jazz fusion. Hrál s Johnem Lewisem, Manfredem Schoofem, Peterem Brötzmannem, Jacem Pastoriem, Barre Phillipsem, Johnem Marshallem, Friedrichem Guldou, Karin Krogovou, Klausem Doldingerem a Enricem Ravou. Roku 1980 ho časopis DownBeat vyhlásil nejlepším světovým pozounistou.^[4] Byl uměleckým ředitelem berlínského jazzového festivalu, získal čestný doktorát frankfurtské hudební akademie, Záslužný řád Spolkové republiky Německo a francouzský Řád umění a literatury. Německá jazzová unie uděluje na jeho počest od roku 1994 cenu Alberta Mangelsdorffa.