Přeskočit na obsah

1,1,1,2-tetrafluorethan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
1,1,1,2-tetrafluorethan
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický název1,1,1,2-tetrafluorethan
Ostatní názvyHFC-134a, R-134a
Anglický název1,1,1,2-Tetrafluoroethane
Sumární vzorecC2H2F4
Vzhledbezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS811-97-2
SMILESFCC(F)(F)F
InChIInChI=1S/C2H2F4/c3-1-2(4,5)6/h1H2
Číslo RTECSKI8842500
Vlastnosti
Molární hmotnost102,031 g/mol
Teplota tání−103,3 °C (169,8 K)
Teplota varu−26,3 °C (246,8 K)
Hustota4,25 kg/m3 (plyn)
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Bezpečnost
GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04
[1]
Varování[1]
S-větyS2 S23 S24/25 S51
Teplota vzplanutí250 °C (523 K)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

1,1,1,2-tetrafluorethan, také nazývaný HFC-134a nebo R-134a, je organická sloučenina, tetrafluorderivát ethanu. Používá se jako chladivo, jeho termodynamické vlastnosti jsou podobné R-12 (dichlordifluormethanu), ovšem na rozdíl od něj není škodlivý pro ozonovou vrstvu a má poněkud menší potenciál globálního oteplování (1430 oproti 10 900 u R12).[2] Používá se jako chladivo, ovšem je snaha nahradit jej látkami s nižším potenciálem globálního oteplování jako je 2,3,3,3-tetrafluorpropen.

Výroba

[editovat | editovat zdroj]

Tetrafluorethan se obvykle vyrábí reakcí trichlorethylenu s fluorovodíkem[3]:

CHCl=CCl2 + 4 HF → CH2FCF3 + 3 HCl

Použití

[editovat | editovat zdroj]

1,1,1,2-tetrafluorethan je nehořlavá látka, která se používá hlavně jako „vysokoteplotní“ chladivo v domácnostech a v automobilových klimatizacích. Tato zařízení začala být používána v 90. letech 20. století jako náhrada za pro životní prostředí škodlivější látku R-12. Také se používá na foukání molitanu, jako čisticí rozpouštědlo, hnací plyn při doručování léčiv (například bronchodilatancií), na odstraňování korkových uzávěrů a ve vysušovačích vzduchu. Další využití nachází jako hnací plyn v airsoftových zbraních.

1,1,1,2-tetrafluorethan je rovněž považován za organické rozpouštědlo vhodné k extrakci aromat a vůní jako možná alternativa k ostatním organickým látkám a superkritickému CO2.[4][5]

Lze jej také použít jako rozpouštědlo v organické chemii (kapalný i superkritický).[6] Rovněž se nachází v některých částicových detektorech v LHC.[7][8] Může být, namísto fluoridu sírového, použit jako ochranný plyn při tavení hořčíku.[9]

Omezení kvůli vlivu na změnu klimatu

[editovat | editovat zdroj]

Používání 1,1,1,2-tetrafluorethanu je omezováno kvůli jeho vlivu na globální oteplování[10], je to 1300krát silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý.[11]

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]
Nádoba s freonem 134a

Směsi vzduchu s 1,1,1,2-tetrafluorethanem jsou nehořlavé při normálním atmosférickém tlaku a teplotách do 100 °C. Směsi s vysokým podílem vzduchu ovšem mohou být při zvýšeném tlaku či teplotě zapáleny.[12] Dostane-li se tato látka do styku s plamenem nebo předmětem zahřátým nad 250 °C, může dojít k rozkladu par a vzniku toxických plynů jako jsou fluorovodík a karbonylfluorid.[13] Samotný 1,1,1,2-tetrafluorethan je relativně netoxický, nebezpečí však představuje při vdechnutí; jelikož je jeho plynná forma hustší než vzduch, usazuje se v plicích, což může způsobit dušení.[14][15] Toto je příčina většiny úmrtí při vdechnutí.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1,1,1,2-Tetrafluoroethane na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b 1,1,1,2-Tetrafluoroethane. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Table 2.14 (Errata). Lifetimes, radiative efficiencies and direct (except for CH4) GWPs relative to CO2. [online]. [cit. 2017-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-06. (anglicky) 
  3. ↑ http://www.solvay.us/en/binaries/PSS-Tetrafluoroethane-164368.pdf
  4. ↑ CORR, Stuart. Natural Flavors and Fragrances. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. ISBN 0-8412-3904-5. DOI 10.1021/bk-2005-0908.ch003. Kapitola 1,1,1,2-Tetrafluoroethane (R-134a): A Selective Solvent for the Generation of Flavor and Fragrance Ingredients, s. 41. 
  5. ↑ ABBOTT, Andrew P.; ELTRINGHAM, Wayne; HOPE, Eric G.; NICOLA, Mazin. Solubility of unsaturated carboxylic acids in supercritical 1,1,1,2-tetrafluoroethane (HFC 134a) and a methodology for the separation of ternary mixtures. Green Chemistry. 2005, roč. 7, čís. 4, s. 210. DOI 10.1039/B412697A. (anglicky) 
  6. ↑ ABBOTT, Andrew P.; ELTRINGHAM, Wayne; HOPE, Eric G.; NICOLA, Mazin. Hydrogenation in supercritical 1,1,1,2 tetrafluoroethane (HFC 134a). Green Chemistry. 2005, roč. 7, čís. 10, s. 721. DOI 10.1039/B507554H. (anglicky) 
  7. ↑ Anushree Ghosh STUDY OF GLASS RESISTIVE PLATE CHAMBERS (RPC) AND CALCULATION OF EFFICIENCY Archivováno 7. 8. 2011 na Wayback Machine.. INO Graduate Training Programme DHEP, TIFR, Mumbai.
  8. ↑ M. Capeans, I. Glushkov, R. Guida, F. Hahn, S. Haider (CERN, Switzerland) RPC operation at the LHC experiments in an optimized closed loop gas system. Medical Imaging Conference. 25–31 October 2009.
  9. ↑ Magnesium recycling in the United States in 1998. (PDF) . USGS. Retrieved on 2011-08-21.
  10. ↑ European Directive 2006/40/EC relating to emissions from air-conditioning systems in motor vehicles Archivováno 3. 8. 2012 na Wayback Machine.. (PDF) . Retrieved on 2011-08-21.
  11. ↑ Compressed air dusters and environmental concerns Archivováno 6. 5. 2019 na Wayback Machine.. (PDF). Retrieved on 2015-05-26.
  12. ↑ Šablona:Cite report
  13. ↑ Honeywell International. MSDS # GTRN-0047 For Genetron 134aUV. [s.l.]: [s.n.], December 2005. (anglicky) 
  14. ↑ Alexander D. J; Libretto S. E. An overview of the toxicology of HFA-134a (1,1,1,2-tetrafluoroethane). Hum. Exp. Toxicol.. 1995, roč. 14, čís. 9, s. 715–20. DOI 10.1177/096032719501400903. PMID 8579881. (anglicky) 
  15. ↑ G. E. Millward; E. Tschuikow-Roux. Kinetic analysis of the shock wave decomposition of 1,1,1,2-tetrafluoroethane. The Journal of Physical Chemistry. 1972, roč. 76, čís. 3, s. 292–298. DOI 10.1021/j100647a002. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Chladiva
CFC a další halogenderiváty
R-10 (tetrachlormethan) • R-11 (trichlorfluormethan) • R-12 (dichlordifluormethan) • R-12B1 (bromchlordifluormethan) • R-12B2 (dibromdifluormethan) • R-13 (chlortrifluormethan) • R-13B1 (bromtrifluormethan) • R-14 (tetrafluormethan) • R-20 (trichlormethan (chloroform)) • R-21 (dichlorfluormethan) • R-22 (chlordifluormethan) • R-22B1 (bromdifluormethan) • R-23 (trifluormethan (fluoroform)) • R-30 (dichlormethan) • R-31 (chlorfluormethan) • R-32 (difluormethan) • R-40 (chlormethan) • R-41 (fluormethan) • R-125 (pentafluorethan) • R-130 (1,1,2,2-tetrachlorethan) • R-130a (1,1,1,2-tetrachlorethan) • R-134a (1,1,1,2-tetrafluorethan) • R-150 (1,2-dichlorethan) • R-160 (chlorethan) • R-218 (oktafluorpropan) • R-1120 (trichlorethylen)
Uhlovodíky
R-50 (methan) • R-170 (ethan) • R-290 (propan) • R-600 (butan) • R-600a (isobutan) • R-601 (pentan) • R-601a (isopentan) • R-1150 (ethen) • R-1270 (propen)
Ostatní látky
R-610 (diethylether) • R-611 (methylformiát) • R-630 (methylamin) • R-631 (ethylamin) • R-702 (vodík) • R-704 (helium) • R-717 (amoniak) • R-718 (voda) • R-720 (neon) • R-728 (dusík) • R-732 (kyslík) • R-740 (argon) • R-744 (oxid uhličitý) • R-744a (oxid dusný) • R-7640 (oxid siřičitý) • R-784 (krypton)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=1,1,1,2-tetrafluorethan&oldid=23257405“