Římský klub
| Římský klub | |
|---|---|
 Logo Římského klubu | |
| Zakladatel | Aurelio Peccei |
| Vznik | 7. dubna 1968 |
| Sídlo | Winterthur, Švýcarsko |
| Úřední jazyk | angličtina |
| Členové | 100 |
| Lídr | Mamphela Ramphele (od 2018) |
| Ocenění | Mírová cena německého knižního obchodu (1973) |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Římský klub je globální think tank, který byl založen v dubnu 1968 a celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou první zprávou Meze růstu (Limits to Growth). Římský klub o sobě uvádí, že je "organizací jednotlivců, kteří sdílejí společný zájem o budoucnost lidstva a usilují o změnu. Naším posláním je podporovat porozumění globálním výzvám, kterým čelí lidstvo a navrhovat řešení prostřednictvím vědecké analýzy, komunikace a jejich prosazování."[1] Členy jsou známé a respektované osobnosti v disciplínách, které jsou pro poslání klubu relevantní, jako je sociální rozvoj, ekonomika a životní prostředí. Mezi členy jsou významní vědci, špičkoví podnikatelé, bývalí politici a bývalé hlavy států, jejichž společným zájmem je budoucnost lidstva a diskutují o hlavních globálních problémech a výzvách. Přibližně jednou ročně si nechávají zpracovat tzv. "Zprávu Římskému klubu" na určité téma, které pak obšírně diskutují.[2][3] Od 1. července 2008 má klub sídlo ve Winterthuru ve Švýcarsku.
Založení
[editovat | editovat zdroj]Za jeho zakladatele jsou považováni italský průmyslník Aurelio Peccei a skotský vědec Alexander King.
Členové
[editovat | editovat zdroj]Na začátku roku 2018 měl Římský klub 101 řádných členů, 21 asociovaných členů a byl řízen dvanáctičlenným řídícím výborem.[4] Dále na svých stránkách uvádí 43 čestných členů, mezi které patří Al Gore, Michail Gorbačov, španělský král Juan Carlos I, princ Filip z Belgie, královna Beatrix z Nizozemska, Romano Prodi a Jacques Delors.[5] Jediným českým členem samotného Římského klubu byl v minulosti Václav Havel.[2][3]
Významní současní a bývalí členové
[editovat | editovat zdroj]- Hans–Peter Dürr (1929–2014) – německý fyzik,
- Mahdi Elmandjra (1933–2014) – marocký futurista, ekonom a sociolog,
- Călin Georgescu (*1962) – rumunský expert na udržitelný rozvoj,
- Nicholas Georgescu–Roegen (1906–1994) – rumunsko–americký matematik, statistik a ekonom, autor The Entropy Law and the Economic Process,
- Michail Gorbačov (1931–2022) – sovětský a ruský politik, bývalý prezident Sovětského svazu,
- Václav Havel (1936–2011) – dramatik a politik, bývalý prezident České republiky,
- Bohdan Havrylyšyn (1926–2016) – ukrajinský ekonom, poradce ukrajinské vlády,
- Daisaku Ikeda (*1928) – buddhistický filosof, učitel a spisovatel, bojovník za nukleární odzbrojení,
- Mugur Isărescu (*1949), guvernér Rumunské národní banky,
- Erich Jantsch (1929–1980) – americký astrofyzik rakouského původu, autor knihy Technological Forecasting,
- Derrick de Kerckhove (*1944) – kanadský profesor francouzštiny,
- Alexander King (1909–2007) – francouzský vědec skotského původu, jeden z prvních vědců prosazujících udržitelný rozvoj, zakládající člen Římského klubu,[6]
- Max Kohnstamm (1914–2010) – nizozemský historik a diplomat, bývalý generální tajemník Evropského společenství uhlí a oceli (předchůdce EU),
- David Korten (*1937) – americký spisovatel
- Elisabeth Mann–Borgese (1918–2002) – kanadská expertka na námořní právo, politiku a ochranu prostředí, profesorka univerzity v Halifaxu, zakládající člen Římského klubu,
- Graeme Maxton – skotský ekonom, generální tajemník Římského klubu,
- Dennis Meadows (*1942) – americký vědec, specialista na management systémů,
- Donella Meadows (1941–2001) – americká vědkyně v oblasti ochrany životního prostředí,
- Mihajlo D. Mesarovic (*1928) – srbský vědec v oblasti systémového inženýrství a matematiky,
- George P. Mitchell (1919–2013) – americký podnikatel,
- Mohan Munasinghe – fyzik a ekonom ze Sri Lanky,
- Aurelio Peccei (1908–1984) – italský průmyslník a filantrop, zakládající člen Římského klubu,[6]
- John R. Platt (1918–1992) – americký fyzik a biofyzik,
- Mamphela Ramphele (*1947) – jihoafrická politička a lékařka, bojovnice proti apartheidu, bývalá ředitelka Světové banky,
- Joseph Stiglitz (*1943) – americký ekonom,
- Ivo Šlaus (*1931) – chorvatský jaderný fyzik,
- Prince Hassan bin Talal (*1947) – člen jordánské královské rodiny,
- Hugo Thiemann (1917–2012) – švýcarský vědecký manažer a vizionář,
- Pierre Elliott Trudeau (1919–2000) – bývalý premiér Kanady;
- Robert Uffen (1923–2009) – kanadský geofyzik,
- Victor Urquidi (1919–2014) – mexický ekonom,
- Frederic Vester (1925–2003) – německý biochemik.
Cíle
[editovat | editovat zdroj]Cílem Římského klubu je identifikovat nejdůležitější budoucí problémy lidstva a planety prostřednictvím holistického, interdisciplinárního a dlouhodobého výzkumu; vyhodnotit alternativní budoucí scénáře a analýzy rizik; vyvíjet a navrhovat praktické postupy; sdělovat nové poznatky a trendy významným činitelům a veřejnosti a iniciovat společenské debaty s cílem zlepšit budoucnost.[7] Současný pracovní program římského klubu se zaměřuje na témata
- reformulování cílů a změna fungování našich ekonomických systémů;
- oddělení růstu prosperity a spotřeby zdrojů;
- zajištění obživy, pracovních míst a příjmů.[7]
K dosažení svých cílů se Římský klub spoléhá také na vzdělávání mladší generace. Například v Německu proto byla v roce 2004 založena celá síť středních škol v rámci německé asociace Římského klubu, mezi jejichž hlavní programové cíle patří naplňování Cílů udržitelného rozvoje OSN.[8][9]
Národní asociace
[editovat | editovat zdroj]Římský klub má národní asociace ve 35 zemích.[10] Posláním národních sdružení je rozšiřovat myšlenky a vize Římského klubu ve svých zemích, nabízet řešení a prosazovat udržitelnější a spravedlivější ekonomiku ve svých zemích a podporovat mezinárodní sekretariát Římského klubu s pořádáním akcí, jako je výroční valná hromada.[11]
Zprávy Římského klubu
[editovat | editovat zdroj]Zprávy Římskému klubu považuje toto sdružení za nejdůležitější dokumenty, které vydává. Jedná se o recenzované studie zadané výkonným výborem nebo navrhované členem nebo skupinou členů nebo jednotlivcem nebo institucí mimo klub. Podle členů klubu pomáhají rozhodujícím osobám a veřejnosti lépe pochopit hlavní globální problémy. Často obsahují konkrétní politické návrhy a usilují o posílení většího smyslu pro občanskou odpovědnost. Jsou určeny k zahájení diskuse mezi podnikateli, politiky, šéfy mezinárodních agentur, akademiky, pedagogy a médii.[12]
Vybrané zprávy Římského klubu:
- 1972: Meze růstu (The Limits to growth)[13]
- 1975: Lidstvo v bodu zvratu (Mankind at the turning point)[14]
- 1978: Po době odpadové (Beyond the age of waste)[15]
- 1989: Překročení mezí (Beyond the Limits to growth)[16]
- 1991: První globální revoluce (The first global revolution)[17]
- 1998: Faktor čtyři (Factor four : doubling wealth, halving resource use)[18]
- 2010: Faktor pět (Factor five : transforming the global economy through 80% improvements in resource productivity)[19]
- 2015: Na hraně (On the edge : the state and fate of the world's tropical rainforests)[20]
Kritici
[editovat | editovat zdroj]Nositel Nobelovy ceny ekonom Robert Solow kritizoval publikaci Meze růstu pro „zjednodušující“ scénáře. Kritizoval Římský klub pro údajně amatérské metody: „Jediná věc, která mě opravdu zneklidňuje, jsou amatéři, kteří dělají absurdní výroky o ekonomice, a myslím si, že Římský klub je nesmysl. Ne proto, že by přírodní zdroje nebo ekologické potřeby nebyly v čase omezené, ale omezení nesouvisí s růstem, ale s úrovní hospodářské činnosti. Nemyslím si, že Římský klub je nesmyslný nápad – ale tak, jak dělají amatérskou dynamiku bez licence, bez řádné kvalifikace je špatně.“[21]
Česká (československá) asociace Římského klubu
[editovat | editovat zdroj]Vznik československé pobočky Římského klubu prosazoval již v roce 1990 Miloš Zeman,[22] oficiálně pobočka – Československá asociace Římského klubu – vznikla 22. února 1991. Sdružovala v době svého vzniku tři desítky osobností vědy, kultury a veřejného života z Československa. Čestným předsedou byl zvolen Václav Havel, předsedou byl prof. Valtr Komárek, vědeckým sekretářem Ing. J. Nekola, místopředsedy byli zvoleni rektor Univerzity Karlovy prof. Radim Palouš, děkan matematicko-fyzikální fakulty University Komenského prof. Beloslav Riečan a Miloš Zeman.[23] Po smrti Václava Havla uveřejnil Římský klub nekrolog.[24]
Dne 4. března 2008 byl zvolen předsedou České asociace Římského klubu docent Pavel Nováček,[25] dalšími členy výboru byli zvoleni prof. Jarmila Doubravová, prof. Jiří Drahoš, doc. Jaroslav Kalous a Ivan Klíma, sekretářem pak Michal Paulus.[26] Po svém zvolení do čela Akademie věd se Jiří Drahoš práce České asociace Římského klubu nezúčastňoval.[3] V roce 2018 se stal předsedou České asociace Římského klubu doc. RNDr. Bohumír Štědroň, CSc. z Univerzity Karlovy, který připravil se členy klubu k 50.výročí slavné knihy "Limity růstu" novou publikaci "Opportunities for Growth The World 2100" (nakladatelství Wolters Kluwer).
V roce 2024 byl novým předsedou České asociace Římského klubu zvolen JUDr. Jiří Navrátil. Doc.RNDr.Bohumír Štědroň,CSc, se jako vicepresident zabývá novými projekty (Terraformace planety Mars, OH na Měsíci aj.)
K různým zprávám o tom, že Římský klub je součástí zednářského hnutí, prohlásil v roce 2018 doc. Nováček: "Jako předseda české asociace prohlašuji, že Římský klub nespřádá konspirační plány a nechce se nějakými záludnými metodami podílet na moci ve státě či ve světě." [3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Club of Rome na anglické Wikipedii a Club of Rome na německé Wikipedii.
- ↑ Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné online.
- ↑ a b NOVÁČEK, Pavel. Okopávání kotníků. stuz.cz [online]. [cit. 2018-01-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d NOVÁČEK, Pavel. Přátelé Miloše Zemana sejí pomluvy a zášť. Lidové noviny. 2018-01-25, s. 11.
- ↑ Membership • Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online.
- ↑ honorary members • Members • Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
- ↑ a b The story of the Club of Rome [online]. Club of Rome [cit. 2013-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31 May 2013.
- ↑ a b Club of Rome. Club of Rome [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Club of Rome Schulen. Club of Rome Schulen [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-10. (německy)
- ↑ Cíle udržitelného rozvoje OSN [online]. Enviwiki.cz [cit. 2018-01-16]. Dostupné online.
- ↑ National associations • Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Annual Conference 2016 • Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-26.
- ↑ Reports • Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-27]. Dostupné online.
- ↑ The Limits to growth; a report for the Club of Rome's project on the predicament of mankind. New York,: Universe Books 205 s. Dostupné online. ISBN 0876631650. OCLC 307838
- ↑ MESAROVIĆ, Mihajlo. Mankind at the turning point : the second report to the Club of Rome. London: Hutchinson & Co xiii, 210 pages s. ISBN 0091234719. OCLC 9651024
- ↑ GABOR, Dennis. Beyond the age of waste : a report to the Club of Rome. Oxford [England]: Pergamon Press xviii, 237 pages s. Dostupné online. ISBN 0080218342. OCLC 3480983
- ↑ PESTEL, Eduard. Beyond the Limits to growth : a report to the Club of Rome. New York: Universe Books 191 s. ISBN 0876636989. OCLC 19512951
- ↑ KING, Alexander. The first global revolution : a report. 1. vyd. New York: Pantheon Books xxvii, 259 pages s. ISBN 0679738258. OCLC 23869604
- ↑ WEIZSÄCKER, Ernst U. von (Ernst Ulrich),. Factor four : doubling wealth, halving resource use : the new report to the Club of Rome. London: Earthscan, 1997. xxix, 322 pages s. Dostupné online. ISBN 9781853834066. OCLC 37349972
- ↑ Factor five : transforming the global economy through 80% improvements in resource productivity : a report to the Club of Rome. London: Earthscan/The Natural Edge Project, 2009. xix, 400 pages s. Dostupné online. ISBN 9781844075911. OCLC 320189014
- ↑ CLAUDE, Martin. On the edge : the state and fate of the world's tropical rainforests : a report to the Club of Rome. Vancouver: [s.n.], 2015. 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 9781771641401. OCLC 907565834
- ↑ CLEMENT, Douglas. Interview with Robert Solow | Federal Reserve Bank of Minneapolis. www.minneapolisfed.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-16.
- ↑ Martin Weiss, Respekt 19. 12. 1990
- ↑ Lidová demokracie, Brno, 23.2.1991
- ↑ https://web.archive.org/web/20160314050322/https://www.clubofrome.org/?p=3351
- ↑ O mně. www.pavelnovacek.eu [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-16.
- ↑ News 2007 - The Club of Rome - Europe. www.clubofrome.at:80 [online]. 2008-03-14 [cit. 2018-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-14.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Římský klub na Wikimedia Commons - (anglicky) Římský klub – oficiální stránka
- PATOČKA, Josef. Římský klub: spiknutí iluminátů odhaleno. Deník Referendum [online]. [cit. 2020-12-13]. Dostupné online.
- Drahoš už není aktivní člen, nejsme konspirátoři, kteří řídí svět, namítá šéf českého Římského klubu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2018-01-26]. Dostupné online.
