Marobud
| Marobud | |
|---|---|
| Narození | 35 př. n. l. |
| Úmrtí | 37 (ve věku 72–73 let) Ravenna |
| Povolání | vojevůdce a náčelník |
| Funkce | král |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Marobud, také Marbod, Marobod, Maroboduus nebo též Moravod (mezi 35 a 30 př. n. l. – 37/38 n. l., Ravenna) byl markomanský král a první historicky doložený panovník, který vládl na dnešním českém území v období 9/6 př. n. l. – 17/18 n. l. Zároveň jde o prvního obyvatele žijícího v české kotlině, jehož známe jménem. Dochovaná forma jeho jména má keltský tvar. Keltské Maroboduos by prý germánsky znělo Marabadvaz, což znamená „v boji slavný“. Původ keltského tvaru je předmětem dohadů, bývá interpretován jako kompozitum z māro- „velký“ nebo „slavný“ (srov. velšské mawr, irské mór) a bodwos „krkavec“(srov. jméno irské vraní bohyně Badb).
Život
Marobud pocházel z urozeného markomanského rodu a o jeho dětství mnoho nevíme. Mládí pravděpodobně strávil v Římě, kam byl, jak bylo častým zvykem, odveden jako rukojmí a vzdělán po boku urozených římských chlapců. Někdy před rokem 9 př. n. l. se vrátil ke svému kmeni, který v té době sídlil ve středním Německu, a stal se jeho králem. Mezi lety 9 a 6 př. n. l. se Markomani v souvislosti s aktivní činností římských jednotek ve středním Německu v několika vlnách přesunuli na české území, kde osídlili především střední Čechy, podkrušnohorské oblasti, jižní a východní Čechy.
Marobud se nespokojil s ovládnutím pouze České kotliny a je z písemných pramenů doloženo, že si poměrně brzy podmanil i kmen Lugiů sídlící ve Slezsku. Jeho svrchovanost postupně uznali i Silingové, Gótové, Semnoni a Langobardi. Jeho moc tak sahala od Dunaje na jihu k dolnímu Labi na západě a k dolní Visle na severovýchodě.
Jako schopný vůdce brzy dokázal vytvořit mocnou říši, která hospodářsky prosperovala natolik, že byl schopen držet si rozsáhlou armádu, vybudovanou po římském vzoru. Přestože byl Římany brzy chápán jako hlavní konkurent ve středodunajském prostoru, snažil se vést vůči Římanům politiku neutrální.
Římský historik Velleius Paterculus se osobně zúčastnil výpravy, kterou proti Marobudovi Římané podnikli roku 6 n. l. Římané vedli útok ze dvou směrů. Z vojenského tábora Carnunta (u Vídně) v Noricu vytáhl Tiberius (pozdější císař) a s tímto proudem šel také Velleius Paterculus. Od vojenského tábora Mogontiaca (dnešní Mohuč) vytáhl s několika legiemi Lucius Sentius Saturninus, toho času místodržící provincie Germánie. Výprava, která měla velkou naději na úspěch, ztroskotala, když v Panonii propuklo povstání a Tiberius se musel vrátit zpět na pomoc panonským posádkám. Marobud tohoto dočasného římského oslabení nevyužil k protiútoku, naopak urychleně s Římany uzavřel smlouvu o nezávislosti, přátelských vztazích a vzájemném neútočení, která mu na další desetiletí zajistila klid.
Marobud zachoval loajalitu Římu, i když v roce 9 n. l. v Germánii pod vedením cheruského knížete Arminia vypuklo povstání, které vedlo k velkým ztrátám na římské straně (bitva v Teutoburském lese). Vlivem Arminiova vzestupu od Marobuda odpadly některé kmeny (Semnoni), v roce 17 n. l. došlo k prvnímu přímému střetu mezi Arminiem a Marobudem, ale až roku 18 n. l. byl Marobud svržen, když ho přepadl Katvalda, vyhnaný šlechtic, který získal spojence u Gótů na dolní Visle. Marobud se uchýlil pod římskou ochranu, byl však internován a zbytek života strávil v Ravenně, kde byl i pohřben. Je ironií osudu, že podobný osud zajatce v Raveně sdílela i Thusnelda, manželka jeho největšího, v té době již mrtvého protivníka Arminia.
Archeologie
Nálezy z období na přelomu letopočtu se řadí do tzv. horizontu Marobudovy říše, jinak chronologicky se jedná o starší dobu římskou, stupeň B1.
Mnoho archeologů se snažilo objevit Marobudovo sídlo, Marobudum či Marábudum, o němž píše Klaudios Ptolemaios (Geografia II. 1. XI. 29), jiní autoři jeho doby je však nezmiňují.[1] Z doby germánského osídlení se ale na českém území nezachovaly žádné opevněné výšinné polohy. Předpokládá se tedy, že snad osídlil některé opuštěné keltské hradiště (Závist u Zbraslavi nebo Stradonice u Nižboru) nebo snad jeho sídlo mohla tvořit soustava dvorců.
S Marobudem, resp. jeho vojenskou družinou jsou spojovány nálezy na dvou rozsáhlých a bohatých pohřebištích z počátku našeho letopočtu v Dobřichově u Kolína (Pičhora) a v Třebusicích.
Inspirace v umění
- V románu Zlomený meč považoval autor Eduard Štorch Marobuda za Slovana. Fiktivní Marobudovu podobu vytvořil pro tento román Zdeněk Burian.[2] Vydání z roku 1932 ilustroval Jan Konůpek.[3]
- Román Marobud vydal spisovatel Adolf Velhartický v roce 1930 s ilustracemi Jiřího Wowka.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Marobudum.
- ↑ ŠTORCH, Eduard. Zlomený meč. Praha: Albatros, 1978. Dostupné online. Dostupné online po registraci.
- ↑ ŠTORCH, Eduard. Zlomený meč. Brno: Epos, 1932. Dostupné online. Dostupné online po registraci.
- ↑ VELHARTICKÝ, Adolf. Marobud. Praha: Šolc a Šimáček, 1930. Dostupné online. Dostupné online po registraci.
Literatura
- Dobiáš, J. 1964: Dějiny československého území před vystoupením Slovanů. Praha.
- Droberjar, E. 2000: O Marobudovi a jeho říši, Praha.
- Ottův slovník naučný, heslo Marobudum. Sv. 16, str. 880
- Ottův slovník naučný, heslo Markomani. Sv. 16, str. 866
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marobud na Wikimedia Commons - Marobud – mezi Germánií a Římem Archivováno 13. 6. 2006 na Wayback Machine. – článek na stránkách Antika.avonet.cz
- Marobud, markomanský král – článek E. Droberjara (z dubna 2006) na stránkách on-line časopisu Boiohaemum.cz
- Germáni by dali Přemyslovcům na budku Archivováno 1. 12. 2008 na Wayback Machine. – amatérská recenze knihy E. Droberjara, psaná ve zlehčujícím duchu
