Přeskočit na obsah

Ancona

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ancona
Ancona – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška16 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátItálieItálie Itálie
RegionMarche
ProvincieAncona
Ancona
Ancona
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha123,71 km²
Počet obyvatel101 300 (2015)
Hustota zalidnění818,9 obyv./km²
Správa
StarostaValeria Mancinelli
Vznik387 př. n. l.
Oficiální webwww.comune.ancona.it
Telefonní předvolba+ 71
PSČ60100
Označení vozidelAN
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Katedrála sv. Cyriaka

Ancona je italské město a jeden z největších přístavů v Jaderském moři, zejména v osobní dopravě. Leží asi 80 km jihovýchodně od Rimini a 210 km severovýchodně od Říma. Je hlavním městem oblasti Marche i provincie Ancona, sídlem univerzity, biskupství a několika muzeí a galerií. V roce 2013 zde žilo přes 101 000 obyvatel. Název pochází z řeckého Ἀγκών (Ankon – loket).

Město založili řečtí kolonisté, kteří podle pověsti roku 367 př. n. l. uprchli ze Syrakus. Římané je poprvé obsadili roku 178 př. n. l. a Caesar je dobyl, když překročil řeku Rubikon. Město si však zachovalo značnou autonomii, dále razilo vlastní mince a hovořilo řecky. Jako nejbližší přístav k Dalmácii hrála Ancona velkou roli. Za císaře Trajána postavil syrský stavitel Apollodóros z Damašku roku 115 severní přístaviště a při jeho vstupu mramorový vítězný oblouk.

Ve 3. až 5. století bylo město několikrát dobyto a zpustošeno, v 7. a 8. století patřilo mezi pět měst (Pentapolis) Ravennského exarchátu a roku 849 je zničili Saracéni. Když severní Itálii dobyl Karel Veliký, stalo se hlavním městem Marky anconské. Po roce 1000 se postupně osamostatnilo a stalo se námořní republikou s oligarchickou vládou tří starších, volených za tři městské čtvrti. Bylo obvykle spojencem Gaety a Dubrovníku a soupeřilo s Benátkami a anconské lodi se účastnily křížových výprav. V zápasech mezi císařem a papežem stálo na papežské straně (Guelfové).

Po moru a požáru roku 1348 se města zmocnil rod Malatesta, roku 1383 byl však vypovězen. Od roku 1532 připadla Ancona Papežskému státu a po roce 1569 byla v tomto státě - vedle Říma a Avignonu - jediné město, kde směli bydlet Židé. Roku 1733 dal papež rozšířit přístaviště a postavit nemocnici Lazaretto a repliku Trajánova oblouku. Počátkem 19. století měla Ancona význam i jako pevnost, roku 1860 se připojila k Italskému království a roku 1880 bylo postaveno jižní přístaviště. Za druhé světové války město osvobodil Druhý polský armádní sbor generála Anderse.

Přístav Ancona provozuje kolem deseti pravidelných trajektových linek do Dalmácie a do Řecka. Letiště Ancona (zkratka AOI) leží asi 12 km západně od města a provozuje i zahraniční lety.

Nádraží Ancona Centrale v blízkosti přístavu bylo otevřeno roku 1861, kdy byl zahájen provoz na trati Bologna - Ancona. Má spojení do téměř všech větších italských měst, přímé expresní vlaky jezdí do Říma a Bologni a v letní sezóně jezdí vlaky EuroCity do Vídně nebo do Mnichova.

Dálnice A14 (Bologna - Ancona - Bari - Taranto) má v Anconě dva sjezdy.

Místní dopravu zajišťují trolejbusy a autobusy.

Město a pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti přístavu, odjezdu a příjezdu trajektů, se nachází náměstí Piazza della Republica. Na náměstí je největší divadlo ve městě klasicistní Teatro delle Muse a barokní kostel s klasicistní fasádou S. Sacramento z roku 1538. Severně vychází z náměstí ulice Via delle Logge, původní historická cesta vedoucí do přístavu, s budovou pozdně gotické burzy Loggia dei Mercanti z druhé pol. 15. st. Také se zde nachází románský kostel z 11. až 13. st. S. Marie della Piazza.

V těsné blízkosti, východně od ulice Via delle Logge, leží jedno z hlavních náměstí Piazza del Plebiscito. Zde je radnice Palazzo del Governo ze 14. až 15. st. a v horní části náměstí barokní kostel S. Domenico z let 1761 - 83. Severním směrem leží menší náměstí Piazza San Francesco s kostelem S. Francesco alle Scale ze 14. st. Dále severně, na Via C. Pizecolli, je Palazzo degli Anziani původem ze 13. st. a za ním Palazzo Ferretti sloužící jako Archeologické muzeum Marche. Na Piazzale del Duomo je pak hlavní sakrální stavba ve městě katedrála Duomo di San Ciriaco.

Východně z přístavního náměstí Piazza della Republica vychází, jedna z hlavních nákupních ulic ve městě, pěší zóna Corso G. Garibaldi. Ulice směřuje do nejrušnější části Ancony na náměstí s trhy Piazza Roma (s fontánou Fontana dei Cavalli z druhé poloviny 18. st.), a následně pak na velké náměstí s parkem Piazza Cavour.

  • Románská katedrála sv. Cyriaka (San Ciriaco) z let 1128–1189 ve tvaru řeckého kříže se čtyřmi kryptami pod jeho rameny a s dvanáctibokou kopulí nad křížením si zachovala původní podobu. Uvnitř je deset mramorových sloupů starověkého původu a gotický portál v průčelí je z roku 1328.
  • Trajanův oblouk vysoký 18,5 metrů postavil Apollodóros z Damašku za vlády římského císaře Traiana roku 115. Původní bronzové desky a sochy sloužily ve dne jako maják, dávno se však ztratily.
  • Lazaretto, mohutná pětiboká stavba z roku 1732 v přístavu, původně sloužila jako karanténa, později vojenská nemocnice.
  • Kostel Panny Marie na náměstí (Santa Maria della Piazza) je románská bazilika s bohatě zdobeným průčelím z roku 1210. Stojí na místě raně křesťanského kostela ze 6.-7. století, jehož pozůstatky včetně mozaik lze vidět v kryptě.
  • Kostel San Francesco alle Scale, barokní kostel založený ve 14. st. s gotickým portálem z roku 1454
  • Řada gotických i renesančních domů a paláců, jako je radnice (Palazzo del Comune), Loggia dei Mercanti nebo Palazzo Anziani.
  • Archeologické muzeum v paláci Ferretti, vyzdobeném freskami.
  • Městská galerie (Pinacotheca Civica) v Palazzo Bosdari
  • 20 km jižně od města je poutní místo Loreto se Svatou chýší – předobrazem všech pozdějších loret.

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, heslo Ancona. Sv. 2, str. 269

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]