![Vladimirská Bohorodička](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0a/Vladimirskaya.jpg/80px-Vladimirskaya.jpg)
Vladimirská Bohorodička je umělecky, nábožensky i kulturně významná byzantská ikona z 12. století zobrazující Madonu s dítětem, považovaná za jeden z národních symbolů Ruska. Vznikla nejspíš v Konstantinopoli a roku 1131 ji tamní patriarcha daroval kyjevskému velkoknížeti asi ve snaze podpořit christianizaci Slovanů. Když Andrej Bogoljubskij přenesl své sídlo z Kyjeva do Vladimiru, využil ikonu k odůvodnění svého rozhodnutí: koně vezoucí Bohorodičku se prý zastavili nedaleko tohoto města a nechtěli jít dál, a na základě toho Andrej mohl své nové hlavní město vydávat za vybrané samotným Bohem. Od dob Ivana Hrozného pak kolem ikony začaly vznikat další legendy ospravedlňující a oslavující imperiální politiku ruských carů. Rusové od těch dob ikonu považují za své národní paládium a připisují jí několik zázraků historického významu. Dnes je umístěna v moskevském kostele sv. Mikuláše v Tolmačích jako součást výstavy Treťjakovské galerie a zároveň jako předmět úcty věřících.
Ikona byla v minulosti poškozena požárem, a tak se z původní malby anonymního středověkého mistra dochovaly pouze obličeje postav a část zlacení. Umělecky je vysoce hodnotná a patří k nejstarším příkladům ikonografického typu něžných Bohorodiček, jež Matku Boží znázorňují s Ježíškem, který se hlavou opírá o její tvář. Mariin obličej s dlouhým nosem a drobnými ústy je charakteristický pro umění komnenovské dynastie. Směs mateřské něhy a drásavého smutku v jeho výrazu jeden pozorovatel vyložil jako projev emocí vyvolaných událostmi Betléma a Kalvárie.